„Kacíř. Nyní mne nazývá kacířem. Ještě před pár lety ale stál na mé straně,“ kroutí nechápavě Jiří z Poděbrad nad změnou názoru svého bývalého rádce Martina Maira. Musí si ale zvyknou, že za mocenský vliv se dá koupit každý.

A z papežské kurie určitě poteče víc peněz, než z Čech, které se ještě pořádně nevzpamatovaly z husitských válek. 

Německý právník a humanista Martin Mair (†1481) se u v dobách svých studií práv, teologie a humanistických věd úzce stýká s Eneášem Silviem Piccolominim (1405–1464), budoucím papežem Piem II., který na Svatý stolec nastupuje roku 1458. Mairova kariéra jde strmě dopředu.

Roku 1449 je jmenován městským písařem v německém Norimberku. Je šikovný, proto si ve vyšších kruzích brzy získává pověst velmi obratného diplomata. Přibývá knížat i duchovních, kteří žádají o jeho služby. Dokonce i římský císař Fridrich III. (1415–1493) chce, aby stál po jeho boku.  

Místo císaře si vybere českého krále  

Ovšem Mair si vybere jinak. V roce 1455 začíná působit jako kancléř mohučského arcibiskupství, o čtyři roky později přesídlí k landshutsko-bavorskému vévodovi Ludvíkovi. S Fridrichem III. je ovšem stále v úzkém styku. Připravuje totiž plán sjednocení Svaté říše římské.

To, co si ve skutečnosti myslí, ale nejspíš zní Fridrichovi III. jako facka. „Císař není tak silnou osobností, která by se byla schopna ujmout tak významného úkolu,“ domnívá se Mair. Navrhuje proto, aby s císařem na tomto plánu spolupracoval koadjutor.

Když přemítá o tom, kdo by na tuto funkci byl nejvhodnější, jeho výběr padne na českého krále Jiřího z Poděbrad (1420–1471).  

Vyzývá k boji proti kacíři  

S devětatřicetiletým panovníkem se poprvé setkává v roce 1459 v Chebu. Jiřímu pak následující dva roky radí s tím, jak chránit kališnické Čechy před papežskou kurií.

Na Svatém stolci v té době už sedí jeho dobrý známý ze studií, Pius II. Proto využívá znalosti jeho metod.

Při jednání mezi Jiřím a papežem se staví na Jiřího stranu. Později ale bohužel postupně mění názor.„Zprostředkuje jednání mezi českým králem a papežskou kurií,“ nabádá v roce 1467 na sněmu v německém Řezně říšská knížata. Dodává ale, že „český král se papeži musí podrobit“. O dva roky později už naprosto nepochybně patří do tábora Jiřího odpůrců. „Bojujte proti kacířům,“ vyzývá účastníky dalšího z říšských sněmů a kacířem má na mysli českého krále.