Svatební šaty jsou obvykle první věcí, kterou si žena na svůj velký den pořídí. Kolik hořkosti a zklamání jí pak stojí, když zjistí, že si je nikdy neoblékne. Takový příběh se skrývá i za vystavenou svatební parádou v americkém městě Altoona.
Některé osudy se pojí s nešťastným sňatkem, jiné se skutečností, že k vytoužené svatbě nikdy nedošlo. Ten druhý případ lze uplatnit na osud Anny Baker (†1914), dcery bohatého průmyslníka z města Altoona v americkém státě Pensylvánie.
Její žal dodnes připomínají svatební šaty uložené v domě, který kdysi obývala. A možná, že v těchto místech dodnes zůstává její duch. Kdo způsobil, že pro dívku nikdy svatební zvony nezazněly?
Neoblomný otec
„Ne, prosím, otče, já ho miluji. Neposílej ho pryč,“ žadoní Anna. Slzy ani úpěnlivé prosby jí však nepomohou. „Už nechci slyšet ani slovo. Nevychoval jsem svou dceru pro obyčejného dělníka,“ příkře ji odbyde úspěšný podnikatel Elias Baker.(1798 – 1864). Tak zničí představy své dcery o tom, že se provdá za chudého slévače. Dívčin milý místo před oltář putuje pryč z města. Jeho vyvolená si přitom již na plánovaný obřad nechala ušít překrásné svatební šaty.
Ty jí zůstanou jako věčná připomínka jejích zhroucených snů. Nikdy se už nevdá. Dlouho po její smrti se dívčin rodný dům promění v muzeum, kam chodí návštěvníci obdivovat mimo jiné Anniny bílé šaty. Zdá se, že se s nimi nedokáže rozloučit ani průmyslníkova dcera.
Svatební paráda se totiž občas v uzamčené vitríně vlní, jako kdyby jí kdosi neviditelný hýbal. Má snad vše na svědomí duch nebohé dívky?
