Evropští mořeplavci po Kolumbově objevu Ameriky roku 1492 křižují oceány a dobývají nové země. Portugalskou výpravu roku 1543 zastihne na širém moři vichřice spojená s ničivou bouří. Loď se zmítá ze strany na stranu jako na houpačce.

Když už to vypadá, že je s plavidlem i námořníky amen, na obzoru se objevuje pevnina.

Od přistání prvních Portugalců uplynulo šest let. K japonským břehům přiráží další loď. Kromě početné posádky se vyloďují i tři jezuitští misionáři. František Xaverský (1506-1552), spoluzakladatel Tovaryšstva Ježíšova, a dva portugalští kněží Fernandéz a De Torres.

Začátky jejich působení v nové zemi ovšem nepřinášejí příliš velkou dávku optimismu. „Japonci mají svou vlastní osobnost a jsou poněkud odměření. Jejich minulost je postavila doprostřed pohanství. Dospělí se pohledem na jezuity bavili a děti za nimi běhávaly a tropily si z nich posměšky”, tak komentuje situaci třetí svazek Tajných dějin jezuitů.

Domluva s obyvateli země byla zpočátku komplikovaná, misionáři se ale rychle snažili naučit japonsky.

Křesťanství má zelenou

Velice jim při propagování nového náboženství pomohl Oda Nobunaga (1534-1582), samuraj, který si po osmi letech bojů s příbuznými podrobil rodnou provincii Owari a roku 1568 ovládl i císařské město Kjóto.

Z duše nenáviděl buddhistické kněze. Ti si přivlastňovali moc, která jim nepatřila, chovali se zvrhle a při každé příležitosti se pletli do politiky. Proto Oda dobýval buddhistické kláštery a podporoval jezuity.

Jejich náboženské mise působily v Kjótu a Nagasaki a postupně si vybudovaly velký vliv. Dokonce i dámy z císařského dvora se obracely ke křesťanství. Příležitost poznat něco nového si nenechává ujít ani zlatá mládež, potomci bohatých daimjóů.

Tradiční kimona mění za portugalskou módu, zdobí se růženci a krucifixy. Už v roce 1581 bylo ve středním a jižním Japonsku cca 150 tisíc křesťanů a 200 kostelů. Křesťanství se šíří jako epidemie, někde se k němu najednou hlásí davy čítající několik tisíc lidí.

Příležitost pro jezuity

Zdatný vůdce Nobunaga ale umírá díky zradě svého podřízeného. Loajální generál Tojotomi Hidejoši (1536-1598) neváhá a Nobunagu okamžitě pomstí. Smrt za smrt. Je to zkušený válečník, který se ale přesto vždy snažil řešit věci mírovou cestou.

Ačkoli rád stavěl na odiv sílu a válečnický um, nechtěl zbytečně utrácet lidské životy. Opět ale nastává období zmatků. Jezuité ho plně využijí ve svůj prospěch. Jakmile mají na své straně dostatečné množství konvertovaného obyvatelstva, cítí se v zemi vycházejícího slunce jako ryba ve vodě.

Jejich misie jdou ruku v ruce s obchodníky. Portugalce následují Španělé, Holanďané a Angličané, kteří do Japonska vozili zboží přes jihovýchodní Asii. Japonci se domnívali, že musí prokazovat Jezuitům úctu a díky tomu s nimi budou moci obchodovat.

Hidejošimu se ale chování jezuitů pranic nelíbilo.

I císař se bojí

Kněží vystupují nadřazeně, zkrátka si dělají, co chtějí. V zemi se usazuje stále větší množství Portugalců a Španělů. I sám císař Go-Józei (vládl v letech 1587–1611) měl z jejich působení oprávněně strach.

Jednomu ze Španělů položil otázku, jak to jejich král Filip II. (1527-1598) dělá, že ovládá polovinu světa. Velice otevřená odpověď: „Napřed vysílá jezuity, aby na svou stranu přivedli obyvatelstvo, a potom za nimi posílá vojáky, kteří se s novými křesťany spojí.

Tím se mu daří si tyto země lehce podmanit“, ho strašně rozčílila. Obával se o svůj trůn. Hidejoši proto ještě roku 1587 vydává dva dekrety. V prvním nařizuje křesťanským kněžím, aby rychle opustili zemi, protože podněcují k útokům na buddhistické svatyně a působí rozmíšky ve společnosti, ve druhém zakazuje přestup obyvatel ke křesťanství.

Popravy pro víru

Velmi ho rozrušují svědectví, že Portugalci prý prodávají mladé Japonce do ciziny jako otroky. Obává se také, že rozšíření křesťanství povede k nejednotnosti při plánování invaze do Koreje. Tam také proběhla v letech 1592 a 1597 dvě neúspěšná tažení.

Od verdiktů ale nemá daleko k činům. Tvrdé pronásledování začíná. Jezuitští misionáři jsou vypovězeni ze země. V roce 1597 probíhají v Nagasaki první popravy celkem 26 křesťanů (6 španělských františkánů, 3 portugalští jezuité a 17 Japonců, kteří konvertovali ke katolictví).

Měl to být jednoznačný signál pro jezuity i mladou japonskou katolickou církev, že je rozhodně nečeká nic dobrého. Popravy pokračovaly, Hidejoši ale o rok později zemřel, a tak opět zavládl rozvrat. Daimjóové využili nestability po jeho smrti k dalším bitvám.