Skip to content

Proč staří Římané milovali vepřové maso?

„Plný břich je rád tich,“ říkal Jan Amos Komenský. Potvrzuje, že s jídlem se to nemá moc přehánět. Obžerství a konzumace delikátních pokrmů se odsuzuje, papež Řehoř Veliký ho v 6. století n. l. dokonce zařazuje na seznam smrtelných hříchů! Lidé jsou ale od přírody mlsní a lahůdky si přesto dopřejí.

Pravěká strava není jednotvárná. Lahůdkou je pečínka z mamutů, sobů nebo menších zvířat. Pračlověk chová ovce, později kozy, hovězí dobytek a prasata. Na rozdíl od dnešních měřítek se na zvířeti nejvíce cenil tuk. Oblíbená je i drůbež – kachny, husy a holubi.

Vejce se nejdříve sbírala ve volné přírodě, slepice se poprvé objevily až 2000 let př. n. l. v Sýrii.

Množství masa v jídelníčku prý rostlo v souvislosti s vyvíjejícím se lidským mozkem. Pračlověk uměl udit a sušit, naučil se i vařit. Konzervovat neuměl, proto jedl maso na hranici zkázy. Chutnalo mu.

Dnešní řecká strava je lehká a plná zeleniny, těmito vlastnostmi se ale vyznačovala už ve starověku.

První příloha – kaše
Vznikl první pokrm s přílohou: k uvařenému masu nebo kusu ryby přibylo rozdrcené obilí. Kaše a polévky připravené z obilí osolil, omastil rostlinnými tuky a okořenil bylinkami. Ženy a děti sbíraly ovoce, bobule, semena, kořeny rostlin a med. Na ohništi se pekly placky, přibližně roku 4000 př. n. l. už byla známa i příprava kvásku. Překážkou v rozšíření kynutého chleba v pravěké Evropě ale byla pracná výroba jemné mouky, dlouho proto převažoval chléb nekvašený. Ovoce a zelenina se ale už pěstuje, kolem roku 3000 př. n. l. je to hlavně cibule, pórek, česnek, bílá řepa, hlávkový salát a ředkev.

Hostina ve straověkém Řecku. Nejde jenom o vybrané pohoštění, ale současně o společenskou událost doprovázenou třeba i hudbou.

Pořádně se jí až večer
Staří Řekové jedli kolem roku 200 př. n l. třikrát denně. Na stravu měl vliv politický život, který čas hlavního jídla posunul do večerních hodin. Jídlo většinou připravovali speciálně vycvičení otroci.

Oblíbené bylo maso, jak popisuje už Homér v Iliadě: „Býka čile hned stáhli a celého rozsekávali, na kusy krájeli, jež na rožně nabodávali, pozorně opekli je.“

Pochutnávali si na olivách naložených do soli. Styky s Orientem přinesly nové ovoce (granátová jablka, ořechy, mandle) a rýži. Jídla se začala připravovat na oleji. Zelenina se nejdříve jedla syrová, později se vařila s různými přísadami.

Peklo se jemné pečivo slazené medem a sypané sezamem.

Nádoby na garum, tekuté zlato – omáčku z nakládaných ryb, kterou staří Řekové milovali.

Tajemství rybí omáčky
Mithaikos ze Syrakus napsal první kuchařku, která se jako jediná dochovala celá. Od té doby se ale s kuchařskými knihami roztrhl pytel. Slavná je například kuchařka Marka Gavia Apicia z 1. století n. l., která byla v průběhu dalších století doplňována a rozšiřována. Někteří nadšenci se dnes podle ní pokoušejí vařit, ale chybí suroviny. Třeba silfium, rostlina ze severní Africe, po níž se slehla zem kolem roku 400 n. l. Nebo přísada v podobě rybí omáčky, která se vyráběla z nasolených makrel smíchaných s malými rybami, a nakládala se na tři měsíce do hliněných nádob.

Vepřicí a maso z nich podle starých Římanů dokážou na jazyku vykouzlit tisíc chutí.

Sháňka po prasatech
Příprava římských jídel byla jednoduchá, luxusnější pokrmy přejali od Řeků. Vybíravé římské jazyky ale samozřejmě ocenily maso, jak píše v 1. stol. n. l. Plinius starší o vepřovém: „Není jiného zvířete, které by poskytovalo jazyku tolik rozmanitých chutí, zatímco jiná zvířata pouze jedinou.“ Zvláštností bylo použití medu k jeho přípravě. Jedli třikrát denně, hlavní jídlo večer. Orientální kontakty přinesly různé koření i nové pokrmy (bažanti, pávi). Velice oblíbená byla drůbež a některé divoké ptactvo. K maštění používali olivový olej, máslo brali jako lék.

Foto: wikipedia.org, pixabay.com, pexels.com
Právě v prodeji
Sdílej!
Komentáře
Další články z rubriky Historie
Zobrazit více …