„Chci být jako ona,“ prohlásí. „A být tam, kde je ona,“ dodá. Pak se otočí a bez váhání skočí ze střechy sedmipatrové budovy. Není jediná. Během dubna 1986 spáchá sebevraždu 114 fanoušků mladé japonské zpěvačky.

Devatenáctiletá zpěvačka Jukiko Okada (1967–1986). Splňuje vše, co se patří na správný japonský idol osmdesátých let. Je mladá, pohledná a hlavně roztomilá.

V patnácti se jí podaří vyhrát talentovou soutěž Tanjō!, což je něco jako Česko hledá superstar. O pár měsíců později už se s písničkami jako První rande nebo Malá princezna stává zbožňovaným idolem.

Komu se nepodlomí kolena při pohledu na její cudnou krásu, toho dorazí úsměv. Ten se stává fenoménem s vlastním pojmenováním.

Dodnes tak můžete v Japonsku slyšet, že o někom říkají „Má úsměv Jukko.“ Během dvou let stihne mladá zpěvačka vydat devět singlů a šest alb.

Vystupuje, denně se objevuje v nějakém televizním pořadu nebo estrádě, hraje v seriálu, stává se tváří kosmetické firmy Kanebo. Její plakát nechybí snad v žádném dětském pokoji. Jenže sláva v japonském idolsystému není zadarmo.

Vytváří na hvězdu obrovský tlak a během několika málo let ji doslova uštve. Proto také obstojí jen ty nejsilnější.

Vyskočí se sedmého patra

Dopoledne 8. dubna 1986 její sousedi ucítí plyn a zavolají plynaře. Když vniknou do jejího bytu, najdou hořáky sporáku otevřené nadoraz. Vzlykající Jukiko sedí ve skříni, celá od krve z pořezaných zápěstí.

Po ošetření v nemocnici bere producent dezorientovanou zpěvačku do kanceláře v budově Sun Music Agency. Sebevražedný pokus se samozřejmě nepodaří utajit a kolem budovy se to brzy hemží reportéry.

Zatímco se dožadují informací, Jukiko se 15 minut po poledni vrhne ze sedmého patra. Je na místě mrtvá. Proč, to nikdo neví. Mluví se o psychickém vyčerpání, o nešťastné lásce i o možném vztahu s mnohem starším hercem. Jsou to ovšem jen spekulace, skutečný důvod zůstává zahalen záhadou.

Fanoušci stírají krev z chodníku

Jakmile se zpráva rozšíří, zamíří k místu neštěstí stovky šokovaných fanoušků. Místo odkud bylo právě odvezeno tělo, a kde ještě stále zůstávají na chodníku stopy krve, zasypou květinami.

Někteří se s hysterickým pláčem vrhají na beton a pokouší se setřít zbytky krve, další probdí celou noc u provizorního oltáře, kolem něhož se do výše dospělého člověka kupí květiny, vzkazy a drobné dárky.

Další den se v tisku objeví fotografie těla, které jen pár vteřin po dopadu pořídil jeden z reportérů.

Fandové věrní až za hrob

Zpráva o smrti obdivované hvězdy vyvolá takový šok, že během 24 hodin vyskočí z okna pět jejích fanoušků. Jako první šestnáctiletá Pak Migi. Vyskočí z 13. patra činžovního domu v Kobe poté, co řekne mladší sestře:

„Chci být jako Jukiko Okada.“ Do týdne spáchá sebevraždu dalších 28 mladých lidí. Nejmladšímu je 9 let. Do konce dubna už je jich 114. Většinou dívek, z nichž polovina končí skokem ze střechy nebo okna výškové budovy.

Jednadvacetiletá Masahiro Majima dokonce večer 2. května vnikne do budovy Sun Music a skočí ze střechy na stejné místo jako Jukiko. Někdo zanechá vzkaz, jiný jen svírá v rukou její fotografii.

A někteří uvádí různé banální důvody jako „S mým novým učitelem je škola nudná“. Sebevražedná epidemie nazvaná Syndrom Jukiko je tak hrozivá, že úřady požádají média, aby přestaly připomínat zpěvaččinu smrt a neinformovaly o dalších sebevraždách.

Ačkoli vlna sebevražd časem odezní, Jukiko je za jeden z největších japonských idolů považována dodnes. Ještě v roce 2010 je v národním hlasování vyhlášena jako 17. nejdůležitější žena v japonské historii.

https://www.youtube.com/watch?v=bXnDNa_OcRs