V každodenním životě se setkáváme s mnoha rčeními, příslovími i pranostikami. Některá mají hodně zajímavé pozadí. V nové rubrice se jim podíváme na zoubek a vysvětlíme si, co vlastně znamenají i jak vznikly.

Co nás čeká dnes? Povíme si, proč ve víně hledáme pravdu, odkud se vzaly výborné štramberské uši i proč se Dalibor naučil hrát na housle. Zbude čas také na květnové pranostiky a dozvíme se něco více o tom, co znamená, když se mluví o šedé eminenci.

… In vino veritas

Tato latinská fráze znamená „Ve víně je pravda.“ a nachází se ve spisu Adagia, jehož autorem je nizozemský myslitel Erasmus Rotterdamský (1466-1536). O tomto tvrzení se ještě dříve zmiňuje i dílo římského filozofa Plinia staršího (23-79) Naturalis historia, v řecké podobě se pak dá najít v básni řeckého literáta Alkaia z Mytilené ze 7. století před naším letopočtem.

Epocha dodává:

Znamená, že lidé pod vlivem alkoholu ztrácejí zábrany a jsou schopni říct i to, co by ve střízlivém stavu neřekli. Například římský historik Publius Cornelius Tacitus (asi 55-120) popisuje, jak germánské národy vždy popíjely alkohol při shromáždění své rady, protože věřily, že její členové budou rozhodovat nezaujatě jedině tehdy, když budou opilí.

Podobná moudra existují napříč kulturami i jazyky. Fráze má často pokračování a celá pak zní: „In vino veritas, in aqua sanitas.“, což znamená „Ve víně je pravda, ve vodě je zdraví.“

… šedá eminence

Toto slovní spojení se dá zaslechnout ve chvíli, kdy se hovoří o významných záležitostech. Někdy se dodává „… v pozadí“, což přesně vystihuje podstatu celé věci. Můžeme si to ukázat na příkladu: zatímco zvolení politici zvučných jmen mluví o určité důležité věci, která je v centru zájmu médií i veřejnosti, ve skutečnosti o ní v tichosti rozhodují lidé, jejichž jména často nikdo ani nezná.

Titul Jeho Eminence je přitom určen pro kardinály římskokatolické církve.

Epocha vysvětluje:

Běžně se traduje, že slovní spojení „šedá eminence“ je spojeno s francouzským politikem a duchovním Armandem Jeanem du Plessis, vévodou de Richelieu (1585-1642), jinak též kardinálem Richelieu, na kterém král Ludvík XIII. (1601-1643) nechává většinu státnických rozhodnutí. Ale ve skutečnosti je hybnou silou politiky kapucínský mnich François Leclerc du Tremblay (1577-1638), který je zase pravou rukou kardinála. I když sám není vysoce postavený, okolí ho tak oslovuje z úcty ke vlivu, který tehdy má.

A šedá? Vychází z barvy jeho mnišského oděvu.

… květnové pranostiky

Květen bývá často považován za nejkrásnější měsíc v roce. Není se čemu divit, dny jsou dlouhé a většinou i příjemně teplé a příroda je v plném květu. Podle toho získává měsíc své pojmenování. Původně se mu říkalo máj a novým názvem ho označí až český lingvista Josef Jungmann (1773-1847) v roce 1805.

Starší název se však používá ještě dlouho poté.

Epocha připomíná:

Zejména v současnosti bývají v květnu již takřka letní teploty a tak více než dříve je aktuální tvrzení, že „Máj a září jsou branami léta.“. Stejné je to i s pranostikami „Májový déšť nad zlato.“ nebo „V květnu by neměla ovčákovi oschnout hůl.

“ či „Květnová rosa činí zeleným luh i háj.“, protože nedostatek vláhy je stále výraznější. A přestože květen se označuje jako měsíc lásky, naši předkové oceňovali počasí, které večerním romantickým dostaveníčkům moc nepřeje: „Chladno a večerní mlhy v máji hojnost ovoce a sena dají.“

… štramberské uši

Pokud se vydáte do líbezného městečka Štramberk v okrese Nový Jičín, budete uchváceni nejenom jeho půvabem, pro který se mu přezdívá moravský Betlém. Zaujme vás také věž na hradní zřícenině, zvaná Trúba, sloužící dnes jako rozhledna, i jeskyně Šipka jako někdejší místo pravěkých archeologických nálezů, která inspirovala jistě i slavného malíře a ilustrátora Zdeňka Buriana (1905-1981), který ve městě žil.

A návyková je také místní pochoutka v podobě perníkových kornoutků, pojmenovaná štramberské uši.

Epocha přibližuje:

Její název se váže k legendě o mongolském tažení v roce 1241, kdy poté, co se místní lidé lstí ubrání nepřátelům, najdou na místě jejich ležení pytle s nasolenýma lidskýma ušima, sloužící jako dárek pro chána.

Na památku události se ve Štramberku pečou uši perníkové. Tato voňavá dobrota je od roku 2007 také prvním českým potravinářským výrobkem, kterému Evropská unie přiznala status chráněného zeměpisného označení, jež tak mohou používat jen výrobci ze Štramberku.

… nouze naučila Dalibora housti

Pokud se ocitneme v obtížné situaci, dokážeme si zařídit spoustu věcí vlastními silami. Pouštíme se i do činností, které nejsou jednoduché nebo příjemné a za běžných okolností bychom je dělat nechtěli nebo bychom nedoufali, že v nich uspějeme.

Tak, jako to dokázal onen Dalibor. A k čemu ho to krušné časy vlastně dohnaly a v jaké šlamastyce se ocitl?

Epocha doplňuje:

Jeho osudy vylíčí Alois Jirásek (1851-1930) ve Starých pověstech českých. Poddaní jistého vladyky se vzbouří, svrhnou ho a na zloduchovo místo dosadí jeho souseda Dalibora z Kozojed. Celý případ má dohru a nový pán skončí ve vězení ve věži Pražského hradu.

Je mu tam smutno, ze zbytků peněz, která má u sebe, si nechá od žalářníka koupit housle a naučí se na ně hrát. Nakonec však neujde popravě.