V každodenním životě se setkáváme s mnoha rčeními, příslovími i pranostikami. Některá mají hodně zajímavé pozadí. V nové rubrice se jim podíváme na zoubek a vysvětlíme si, co vlastně znamenají i jak vznikly.

Tentokrát se podíváme, proč bereme nohy na ramena a co to znamená, když máme něco za lubem. Zjistíme něco více o původu slova nestor a také si připomeneme některé srpnové pranostiky. A co takhle nebe a dudy?

… nebe a dudy

Když se řekne nebe a dudy, znamená to, že je mezi dvěma věcmi obrovský rozdíl. Zkrátka je nelze srovnávat. Zatímco význam sousloví je jasný, otazníky zůstávají nad jeho původem. O tom se nic bližšího neví.

Podobné je však například prohlášení, že se nemají míchat jablka s hruškami.

V gastronomii tento mix nepředstavuje nějak zásadní problém, ale jinak to znamená, že se nemají plést dohromady dvě záležitosti, které spolu nesouvisí, byť to tak na první pohled může vypadat.

Epocha dodává:

I když o vzniku spojení nebe a dud nic nevíme, jedním z nejpůvabnějších vylíčení takového rozdílu je český film se stejným názvem, tedy Nebe a dudy (1941).

Líčí příběh sobeckého a nerudného továrníka Bartoše v podání Jaroslava Marvana (1901-1974), kterého po úrazu zachrání chudý dělník Fábera a pečuje o něj ve své chalupě spolu s dcerou a dvěma malými osiřelými synovci.

Továrník má důvod zatajit svou pravou identitu a tak o humorné i dojemné situace není nouze. Dobrosrdečného pečovatele ztvárnil Jindřich Plachta (1899-1951).

… vzít nohy na ramena

Co to znamená, pokud někdo vezme nohy na ramena? Je to jednoduché: musí se spasit útěkem. A ten musí být tak rychlý, že se může zdát, jakoby se nohy při úprku dotýkaly ramen.

Ostatně, pokud se lidé snaží dostat z nějaké nebezpečné situace, je jim celkem jedno, jak přitom vypadají. Estetická stránka věci je v tuto chvíli nedůležitá. Hlavní je dostat se včas do bezpečí!

Epocha vysvětluje:

A jak se ještě dá podle hovorové řeči utíkat? Třeba „vzít dráhu“ nebo „zahnout kramle“. Také se může běžet „s vyplazeným jazykem“ nebo „ostošest“. A co třeba „vypařit se jako pára nad hrncem“?

Prostě zmizet z místa, kde to pro nás z nějakého důvodu není příjemné nebo bezpečné. U málokterých z popsaných způsobů úniků lze určit, jak tyto popisy či přirovnání vlastně vznikly. Důležité však je, že i dnes víme, co znamenají a dokážeme je podle toho užívat.

… mít něco za lubem

Pokud máte nějaký tajný úmysl, se kterým se zatím nechcete nikomu svěřit a máte k tomu pádný důvod, pak máte „něco za lubem“. A co je to vlastně lub?

Může jít o postranní část smyčcových hudebních nástrojů spojující horní a dolní desku, ale v tomto případě se zajdeme podívat do mlýna, kde se dříve mlelo obilí.

V tomto prostředí býval lub dřevěný kryt mlýnských kamenů, za kterým zůstávalo vždy malé množství mouky, i když se zdálo, že mlynář odevzdal vše, co měl. Někdy šlo o nepozornost, ale často o úmysl.

Epocha dodává:

A tak mlynářům tehdy zůstávalo něco, o čem většinou nikdo jiný nevěděl. Podobné je to dnes, ale ne s moukou, nýbrž s nějakými tajnostmi. Obvykle jde o určitý úmysl, který si lidé nechávají pro sebe a navenek se tváří tak, aby na nich nikdo nic nepoznal.

Pokud vás zajímá, jak fungoval vodní mlýn, můžete se na něj zajít podívat třeba do Valašského muzea v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm do části, zvané Mlýnská dolina.

… nestor

Za nestora je označován člověk, který je v některé oblasti nejstarší, nejzkušenější a respektovaný, může jít třeba o vědu či umění. Pokud bychom se chtěli dopátrat původu tohoto pojmu, musíme se podívat do bájí antického Řecka.

Jde totiž o pojem, odvozený od muže jménem Nestór, nejstaršího a nejmoudřejšího účastníka trójské války.

Epocha přibližuje:

Nestór je hrdina, nejstarší a nejrozvážnější ze všech achájských vůdců bojujících u Tróje. Uctívá ho celé Řecko. Má za sebou život plný odvážných skutků a s radou nebo prosbou o urovnání sporů se na něj jako na nejmoudřejšího s důvěrou obrací mnozí lidé.

Navštíví ho dokonce Télemachos, syn ithackého krále Odyssea, a žádá o radu, jak naložit s drzými nápadníky jeho matky Pénelopé.

… srpnová úroda

Srpen je měsícem vrcholícího léta a sklizně různých druhů ovoce i dalších plodin. Hodně pranostik se proto týká úrody:

„Na svatého Vavřince (10.8.) hop zemáky do hrnce.“ „Slunce-li o Nanebevzetí Panny Marie (15.8.) svítí, lze hojnost vína se nadíti.“ „Ke svatýmu Rochu (16.8.) bejvá hojnost hrachu.“

Epocha doplňuje:

Ale nejde zdaleka jen úrodu. Naši předkové pečlivě sledují počasí v srpnu a odhadují podle něj, jaké budou nadcházející měsíce.

Tvrdí třeba, že „Srpen z počátku-li hřeje, zima pak se dlouho sněhem skvěje.“ A i když je velká úroda hub potěšující, má to být předzvěstí tuhé zimy: „Moc hub srpnových – moc vánic sněhových.“ A kupodivu bouřky přinášejí lepší výhledy:

„Hřímá-li v srpnu, praví se, že budoucího roku hojná úroda a množství deště jest k doufání.“