Koprofágie neboli pojídání vlastních výkalů se na první pohled může zdát jako něco odporného. Ve zvířecí říši se však této činnosti dopouštějí mnozí zástupci od hmyzu, plazů, ryb a ptáků až po savce. Co jim na tom tak chutná?

Požírání výkalů u živočichů většinou není bezúčelné. Mouchy do trusu kladou vajíčka, aby se vylíhlé larvy měly čím živit. Vruboun posvátný si z něj uválí kuličku, kterou si odkutálí do připravené díry v zemi a taktéž do ní naklade vajíčka.

Vlastní exkrementy pojídají i psi. Koprofágie je častější u bezobratlých živočichů, zatímco u obratlovců je to spíše jev periferní.

Mateřská péče

Naši čtyřnozí psí mazlíčci si pravděpodobně uchovali tento návyk z dob, kdy ještě žili ve smečkách. U psů to není nijak neobvyklé chování. Když fena porodí štěňata, stává se pro ni automatickým, že dbá o jejich hygienu – požíráním výkalů udržuje pelíšek čistý.

Jedná se o velmi důležitý akt, který zabraňuje rozšíření infekce a zmírnění zápachu, což v přírodě znesnadňuje různým predátorům vrh vypátrat. Koprofágie je v tomto případě nepodmíněným reflexem, spadajícím do projevů mateřského chování.

Jaké jsou faktory?

Mezi nejčastěji uváděné vnější faktory koprofágie, které mohou psy ovlivňovat při výběru nevábné potravy, patří např. odkoukání od matky a sourozenců, malé množství vlákniny v přijímané stravě, nepravidelné krmení s velkými časovými rozestupy, nedostatek potravy, nudné prostředí, nedostatek pozornosti majitele.

Na koprofágii se může podílet i více faktorů najednou.

Dále se tato činnost dělí do několika variant, kdy pes požírá vlastní výkaly (autokoprofágie), výkaly jiného psa (intraspecifická koprofagie), jiného druhu (mezidruhová koprofága) či pouze zmrzlé výkaly v zimě.

Pes se může tento zlozvyk odnaučit. Neexistuje však žádná spolehlivá metoda, která by zabránila tomuto nešvaru. Problém by se např. mohl vyřešit změnou prostředí, krmiva a dostatkem pozornosti.

Výzkum

Vědci z Centra pro výzkum zvířecího chování na Kalifornské univerzitě v Davisu pod vedením Benjamina L. Harta provedli internetovou analýzu. Data o psí koprofágii byla získána přibližně od 3000 respondentů.

Výsledky uvedly, že 16 % psů požírá velmi často výkaly jiných psů, toto chování bylo zaznamenáno majiteli minimálně šestkrát. Také se zjistilo, že 82 % psů dávalo přednost čerstvým výkalům, maximálně den dva starým.

62 % koprofágních psů vyhledává exkrementy denně. To potvrzuje teorii, že jde o pozůstatek vrozeného chování předchůdců domácích mazlíčků – psů divokých a vlků.