„Fritzi,“ volá otec na svoji dceru Frederiku. Ta neochotně přijde. Její otec stavební rada nemůže překousnout, že se mu nenarodil syn, ale dcera. Dává to všemožně najevo. Vůbec nedochází, jak moc tím svoje dítě ponižuje.

„Když tady sedím a Elsa je tu se mnou, cítím, jako bych byla na prahu ráje,“ líčí spisovatelka, malířka a ochránkyně zvířat Joy Adamsonová (1910–1980) svůj pobyt v Africe, kde žije od roku 1938. Autorka knihy Příběh lvice Elsy přitom pochází z Opavy.

Za svobodna se jmenuje Friederike Viktorie Gessnerová a vyrůstá v rodině sudetského Němce a stavebního rady Viktora Gessnera.

Táta dělá z holky kluka

V tomto případě neplatí, že je otec pyšným tátou své vyrůstající dcery. Naopak. Viktor Gessner se nesmíří s tím, že nemá syna. Proto nechává Friederiku oblékat do chlapeckých kalhot a říká jí „Fritzi“. Ani matka jí zrovna láskyplný domov nevytvoří. Prý dokonce jednou upeče jejího domácího mazlíčka, králíka Hasiho, a přinutí ji, aby ho snědla.

Objeví krásu africké přírody

Poté, co se její rodiče v roce 1922 rozvedou, se Friederike stěhuje k babičce do Vídně. V následujících letech se však do Opavy pravidelně vrací. Studuje hudbu, módní návrhářství, i medicínu, flirtuje s muži.

Poprvé se provdá za bankovního úředníka Viktora von Klarwilla. V roce 1938 se však zamiluje do švýcarského botanika Petera Ballyho (†1980), kterého si po rozvodu vezme. A třebaže jejich manželství vydrží jen šest let, je to právě Bally, kdo dá jejímu životu nový impuls.

Ukáže jí krásu africké přírody a naučí ji malovat.

Urazí domorodého sluhu

Třetím manželem opavské rodačky se stává Brit George Adamson (1906–1989), strážce zvěře v Keni. Díky němu se Joy (nové křestní jméno jí dal manžel – pozn. red.) sblíží se lvicí Elsou a napíše o ní úspěšnou knihu.

Osud Joy Adamsonové naplní keňský sluha Paul Ekai, se kterým se dostane do sporu. „Urazila tím jeho důstojnost, a to je nejhorší, co může Evropan Afričanovi udělat,“ říká později Joyina přítelkyně Milicent Mawsonová. Paul se rozhodne pomstít a v roce 1980 Joy ubodá.