V šatech z bílého hedvábí, které zdobí emblémy států Commonwealthu, vypadá 2. června 1953 britská královna Alžběta II. úchvatně. Aby se nepoškodily, přehodí si přes ně více než pět metrů dlouhý sametový šarlatový plášť, lemovaný hermelínem.
Vlečku Alžběta II. (1926-2022) má v den korunovace na starosti sedm dvorních dam. Jedna z nich, tehdy 19letá lady Jane Vane-Stewart-Tempestová má škodolibou radost, když arcibiskup během obřadu zakopne.
„Smály jsme se, protože byl nabubřelý a pořád se rozčiloval,“ líčí. Zároveň dodává, že s ostatními dívkami měla oči jenom pro prince Philipa. „Všechny holky v naší internátní škole do něj byly beznadějně zamilované,“ tvrdí se smíchem.
Příliš těžké šaty
Arcibiskupovi při obřadu královna poroučí, že ji má „nastartovat“. Těžké šaty se totiž na nachystaném vysokém koberci odmítají hnout z místa. „Byly těžké jako ten koberec,“ vzpomínají později dvorní dámy.
O této drobné nehodě se ale svět dozví až po mnoha letech… Navenek je totiž všechno připraveno do nejmenšího detailu a klape podle plánu.
Nikdo nechce riskovat faux pas, provázející korunovaci královny Viktorie (1819–1901) v roce 1838. Obřad přenáší televize.
Slavnostní přísaha
Jasný Alžbětin hlas zazní při slavnostní přísaze, když slibuje bránit spravedlnost, království i anglikánskou víru. „Věci, které jsem zde slíbila, vykonám a dodržím. K tomu mi dopomáhej Bůh,“ prohlásí.
Sedá si na korunovační trůn, kde ji arcibiskup z Canterbury pomaže posvátným olejem. Z rukou arcibiskupa pak přijímá žezlo, jablko i roucho. „Bůh ochraňuj královnu,“ provolávají lidé, zatímco kočár po obřadu už míří zpátky do Buckinghamského paláce.
