Při plavbě po africké řece Zambezi v roce 1875 přijde cestovatel Emil Holub při ztroskotání lodi o svoje deníky. Navzdory ztrátě sbírek i deníků se v něm ale probouzí zanícený přírodovědec, když v řece uvidí poprvé hrochy.
Slabost pro zvířata Emila Holuba (1847–1902) přinutí k tomu, že si hned za svým příbytkem a lékařskou praxí v dnešním Bultfonteinu vyhradí místa na malou zoologickou zahradu. Jeho pýchou se stává kapský lev Princ, kterého si pořídí v roce 1876.
„Měl jsem šakaly, kteří několikrát utekli a zase se vrátili. Tarbíky, kteří se nechali hýčkat jako kojenci, ale žádný nebyl s to, aby mně nahradil zhynulého lva Prince,“ vzpomíná později smutně. Stále ještě doufá, že vydělá i na další, čtvrtou výpravu.
Jenže výdělky v ordinaci klesají. 5. srpna 1879 proto vyplouvá zpátky do Evropy.
Holka se chová jako kluk
Když si v Rotundě vídeňského Prátru ukládá svoje africké sbírky, setká se zde s čtrnáctiletou Rosou Hofovou (1865–1958), která se chová spíš jako kluk. Miluje střelbu a jízdu na koni, zato na taneční dýchánky a společenská tlachání ji nikdo nedostane.
Cestovatelovou povídání o Africe poslouchá s otevřenou pusou. „Chci jet do Afriky a poznávat nové světy,“ prohlásí. Holub se ušklíbne, ale brzy pochopí, že dívka to myslí opravdu vážně. Hrne se, aby mu pomohla uspořádat sbírky a vyřizovat korespondenci.
Naučí se i preparovat zvířata. Denně spolu tráví spoustu času a přeskočí mezi nimi jiskra.
Problémy na obzoru
Emilovi se do ženění nechce, má přece zase v plánu odjet do Afriky. Rosin otec ale trvá na tom, že buď bude svatba, nebo ztropí skandál. Dosáhne svého a na podzim roku 1883 dceři vystrojí veselku. Rosa přijme české jména Růžena a pouhé tři měsíce po sňatku odplouvají manželé Holubovi se šesti průvodci do Afriky.
„Projít tak Afriku od jihu až na sever do Káhiry,“ honí se hlavou cestovateli jeho sen. Zvládne tohle jeho žena? Určitě, Růženka není žádnou skleníkovou květinkou. Cestovatel na ni ostatně nebere žádné ohledy.
„Protože jsme spolu oddaní, nesmíš ještě myslet, že jsi paní. Paní zůstanou paní. Ale ty zůstaneš vždy jen Rosa Hofová!“ říká jí, aby nezpychla, a umí k ní být i pěkně panovačný. Růžena ale trpělivě snáší manželovy nálady i nepříjemnosti na cestě.
První problémy jim nastanou, už když loď 22. prosince 1883 přirazí k břehům Kapského Města.
Choť srší energií
„Vypreparuj ho,“ přichází Holub s mrtvolkou jakéhosi drobného živočicha. Jiné ženy by omdlévaly hnusem, ale Růžena přikývne a pustí se do práce. Má už praxi. Navíc se stará o všechny členy výpravy, o manželovy pacienty, dohaduje se s domorodci.
Když sluhové neposlouchají, vezme prut a sešvihá je. Tvrdou zkouškou pro celou expedici se ale stává přechod bažin kolem řeky Zambezi. Celá expedice onemocní malárií. Dva z průvodců zemřou, třetí se rozhodne vrátit zpátky do Evropy.
Z osmičlenné výpravy se tak stává pětičlenná. Manžele Holubovy od jejich snu ale nic neodradí. Emilova choť se rychle vyléčí a svojí vitalitou zvládne dodávat energii zbytku výpravy.