Nenápadný muž oblečený jako zámožný, i když ničím nevýrazný měšťan, využije jednoho dne roku 1778 služeb lehkých žen ve vídeňské čtvrti Spittelberg. Když si ale dostatečně užije a má zaplatit, částka se mu najednou zdá přemrštěná.

Nikdo netuší, že sem v převleku dorazil sám císař.

Po delším dohadování se muže obsluhující personál jednoduše rozhodne vyhodit ze dveří ven. „Obloukem této brány vyletěl císař Josef II.,“ stojí pak dosud v podloubí uvnitř restaurace v dnešní vídeňské uličce Johanna Gutenberga číslo 13.

Hostem tehdy nebyl nikdo jiný, než budoucí rakouský císař Josef II. (1741–1790).

Nenaplněné manželství

Rakouský panovník se s oblibou inkognito vydává uspokojovat svoje sexuální potřeby do nevěstinců v habsburské metropoli. Bývá tam pravidelným hostem hlavně během svého nenaplněného druhého manželství s Marií Josefou Bavorskou (1739–1767) a po její smrti.

Marie Josefa se Josefovi II. totiž nelíbila a údajně se s ní odmítl intimně sblížit.

Zruší komisi cudnosti

Ve vztahu k prostitutkám je Josef II. jinak velmi benevolentní. Zatímco jeho matka Marie Terezie (1717–1780) zřídí Komisi cudnosti, která působí u mravnostní policie a jejímž úkolem je přistihovat in flagranti různé dvojice, její syn se k těmto otázkám staví mnohem tolerantněji.

Komisí zruší.

K prostituci je tolerantní

Za jeho racionálním postojem stojí zřejmě i skutečnost, že služeb lehkých žen sám využívá. Proto když například v roce 1787 navrhuje vídeňská lékařská fakulta a policejní ředitelství, že je nutné všechny oblasti, kde pracují prostitutky podrobit kontrole, jenom pronese, že „v tom případě by bylo nutné vybudovat střechu nad celým světem“.