Romulus Augustulus se na přelomu srpna a září 476 dozví o popravě svého otce Oresta. Vyděsí se. Bojí se o svůj život. Čeká na příchod Odoakera a předpokládá, že i jeho stihne stejný osud. Nový vládce nakonec jeho mladý život ušetří.    

Když západořímský císař Julius Nepos (430–480) roku 475 jmenuje velitelem svých vojsk Oresta (†476), nesetká se s jeho vděkem.

Orestes nemá v úmyslu zahánět se svými bojovníky vizigótského krále Eurika (asi 415–484), který plánuje zaútočit v Galii. Neuposlechne císařova příkazu a zamíří do Ravenny, hlavního města říše.

Julia Nepota odsud vyžene do Dalmácie a získá všechnu moc pro sebe. Protože ale má barbarskou matku a roky sloužil na dvoře hunského vládce Atilly, usoudí, že pro Římany bude přijatelnějším vládcem jeho syn Romulus (461 – asi kolem roku 507).

Ostudná přezdívka

„Na západě měl vládu Augustus, kterému říkali Římané zdrobnělinou Augustulus, protože obdržel království ještě jako chlapec, spravoval mu je velmi důmyslně jeho otec Orestes,“ líčí další události byzantský učenec Prokopios z Kaisareie (asi 500–asi 565).

Chlapec Romulus, který se ujímá vlády Západořímské říše 31. října 475, si hned na úvod své vlády vykoleduje posměšné přezdívky.

Sotva patnáctiletého kluka nikdo nebere vážně.  „Momyllus Augustulus,“ přezdívají mu ironicky obyvatelé sousední Východořímské říše. Momyllus v překladu znamená „ostudička“ a Augustulus jako „vznešeňoučký či malý císař“.

Je jasné, že za mladého kluka vládne jeho otec Orestes. Ze Západořímské říše toho tehdy navíc tehdy už moc nezbývá, její území se rozpadá. Fakticky ho tvoří jenom území Itálie, malý kousek Galie (oblast dnešní francouzské jižní Provence) a část severu Afriky.

Chceme třetinu půdy!

Zvýšit prestiž torza někdejšího mocného imperia nepomůže, ani když mincovny v Římě, Mediolanu a Arles chrlí mince-solidy s vyraženým jménem nového panovníka. Státní kasa zeje prázdnotou.

Orestes nemá prostředky ani na to, aby si udržel loajalitu vojska, které se skládá hlavně z Germánů, a to především Skirů, Herulů a dalších gótských kmenů. Většina z nich se objevila v Římě sotva před deseti lety. Vybírané daně nestačí k jejich zaplacení.

Barbarští vojáci proto protestují. „Žádáme přidělení jedné třetiny půdy, kterou bráníme,“ ozývají se stále hlasitěji. Vidí, že žold, který jim právem náleží, sotva někdy dostanou. Berou si proto vzor v Burgundech z jihozápadní Galie a chtějí protestovat.

Orestes ale nechce o jejich nárocích na půdu ani slyšet. Zpronevěřuje se tak svému slibu. Lidé podporovali Romulův nástup na trůn právě kvůli tomu, že jim slíbil podíly z pozemků…

Útěk před vzbouřenci

Trpělivost žoldáků proto brzy přeteče. Když se rok s rokem sejde a stále nemají požadovanou půdu, v srpnu 476 povstanou.

„Splním vaše požadavky, když mne ustanovíte svým vládcem,“ slíbí jim jistý Odoaker (435–493), bojovník z kmene Skirů nebo Turcilingů. Soukmenovci jeho slibu podlehnou. Ukazuje se, že Orestovi nezbývá, než s naštvanými vzbouřenci jednat. Jenže situace je horší než očekává a nakonec před nimi musí prchnout.

V lombardské Pavii, kde hledá před germánskými vojáky útočiště, je nakonec 23. srpna 476 dopaden a zajat. Germánští bojovníci obsadí celé město a Odoaker se prohlásí novým králem.

Jeho vojáci zajatého Oresta o pět dní později na příkaz nového krále popraví v Piacenze.

Dítě zabít nechce

Odoakerovo vítězné tažení ale ještě nekončí. Míří do Ravenny, kterou obsadí a o život připraví i Orestova bratra Paula. Mladičký Romulus teď zůstává zcela bez ochrany. Stahuje se a s děsem čeká na příchod Odoakera.

Má strach, že skončí na popravišti stejně jako jeho otec.  Když se nový král s mladíkem setká, zálibně si ho prohlíží. „Je to ještě dítě,“ honí se mu hlavou.

„Ušetřím tě smrti,“ prohlásí nakonec, když Romulus ochotně kývne, že napíše římskému senátu dopis, v němž potvrdí své odstoupení z trůnu. 4. září 476 Odoaker přinutí Romula Augustula vzdát se trůnu.