„Když zvítězíte, zasloužíte si ho. Když prohrajete, potřebujete ho,“ prohlásí o něm Napoleon Bonaparte, zatímco bedlivě pozoruje zpola naplněnou sklenku. Pak si přiťukne s ostatními, zlehka se usměje a pořádně si přihne. Oslava je tímto považována za zahájenou.
Jde o samozvaného krále všech oslav, protože se jimi, s lehkostí sobě vlastní, vždy probublá. Ne nadarmo se říká, že každé dvě vteřiny si někdo na světě otevře novou lahev.
Kromě lahodné chuti jde ale o nápoj, který se ve větším množství dokáže postarat o pěkný bolehlav. Odkud se ale vzal?
Ze sklepmistra vinařem
Dom Pérignon. Jméno, které na nás dost často pomrkává v obchodech s alkoholem. Aby také ne když je dlouhá léta mnich benediktinského kláštera v opatství Hautviller považován za otce vynálezce.
Bublinkami prosycený rodokmen se ale údajně začíná psát už roku 1534, kdy s výrobou začínají experimentovat na jihozápadu Francie.
Ten pravý postup ale okoštuje až sklepmistr Pérignon (1638-1715), když se 4. srpna 1693, snaží v potu tváře z uložených vín bublinky vytřepat.
Většina lahví totiž vlivem tlaku a bublinek exploduje, což podstatně likviduje zásoby. Než aby v bublinkové spoušti jen tak přešlapoval, rozhodne se do ní v návalu zlosti namočit prst a ochutnat. „Honem, pojďte sem! Piju hvězdy,“ zakřičí.
Pak už mu záhada jeho výroby nedá spát, proto experimentuje, co mu mozek stačí. Je mužem, který odjistí špunt a světu ho způsobně naservíruje. Je to také on, kdo doporučí, aby se „šampáňo“ vyrábělo právě v oblasti Champagne.
Houževnatá Anglie
O mílový krok napřed jsou před galskou houževnatostí Angličané. Bez francouzských zásob by se však daleko nedostali, na jejich dodávkách jsou totiž závislí.
S pomocí sklářských pecí vyrábí vínům silnější a odolnější lahve, od dob Římanů znovu opráší korkové zátky.
Výrobu šumivého vína rozlousknou už v roce 1622, kdy jistý vědec Christopher Merret (1614–1695) odhalí, že přidáním cukru do vína ještě před stočením, nastartuje proces druhotného kvašení.
Podávejte vychlazené!
„Dom Pérignon se podílel na vývoji šampaňského tím, že jednak zjistil, že je ideální kombinovat různá vína do něčeho, čemu říkáme cuvée.
A za druhé objevil způsob, jak dělat bílé nebo téměř bílé víno z modrých odrůd vín, což je něco, co do té doby nikdo neznal….“ nechá se slyšet barman Alexander Mikšovic.
Kouzlo šampaňského je totiž ve správném mixu, nejčastěji se dávají dohromady Rulandské modré, Mlynářka a Chardonnay. Kromě různých odrůd experimentují vinaři i s různými ročníky nebo víny z odlišných vinic, což přispívá k jedinečné chuti.
Aby se ale na jazyku jedinečná bublinková symfonie rozehrála, je potřeba si před podáváním šampaňské „před připravit“ na teplotu mezi 5–9 °C a nalévat do vysokých, úzkých sklínek zvaných flétny. Ty se pak drží za stopku.
Aby se při otevírání nevymaloval celý prostor, je dobré otevírat lahev pod úhlem 30–45 °.
Slavní pijani
Netrvá dlouho a bublavá tekutina stane nedílnou součástí všech opulentních oslav. Při plesech na dvoře Ludvíka XIV. (1638–1715) teče proudem. Jeho záliba ve vínu dokonce dojde tak daleko, že na 130 let rozpoutá pamfletovou „válku“ mezi Champagne a Burgundskem.
Šumivému zlatu neodolá ani Napoleon Bonaparte (1769–1821), který se před každou bitvou musí v Champagne zásobit. Svou lásku si vypěstuje během studií na zdejší vojenské akademii.
