Josif Vissarionovič Stalin spořádá na úvod večeře dva plné talíře polévky. Pak se s chutí pustí do hlavního jídla a pobízí ostatní soudruhy, aby také jedli. Ti ho s větší nebo menší chutí následují. Někteří z nich celý den nejedli, aby strávili tolik jídla. Stalinovi mohou jenom tiše závidět jeho apetit a vynikající spalování.

První muž Sovětského svazu Josif Vissarionovič Stalin (1878–1953) si ve své luxusní rezidenci v Kuncevu, vzdáleném pouhých patnáct minut jízdy autem od moskevského Kremlu, dopřává od 5.00 hodiny ráno klidný a ničím nerušený spánek.

Probouzí se přibližně v jedenáct hodin. Jakmile vstane, dopřeje si lehkou snídani. Je to jediné jídlo, které jí o samotě. Po smrti své ženy Nadi si zvykne mít při každém jídle společnost.

Má rád gruzínská jídla připravovaná na rožni, především ryby, ale také kachny a křepelky. Během posledních let svého života dokonce začne vymýšlet recepty. Jeho specialitou se stane Aragvi, skopové s baklažánem, rajčaty, bramborami a velkým množstvím pepře. Vše zalité kořeněnou omáčkou.

Diktátor má rád Chaplina

V  poledne už je připraven pustit se do práce. Vyjde na zahradu rezidence, kde po roce 1934 tráví co nejvíc času. S sebou si bere státnické dokumenty a v klidu je studuje. Při ruce má také telefon.

Vyřizuje s ním nepříliš složité politické otázky, které nevyžadují jeho osobní přítomnost. Kolem páté hodiny odpoledne se chystá do Kremlu. Ve své kremelské pracovně se nyní zdrží většinou až dlouho do noci. Bere si na stůl dokumenty, které pročítá a podepisuje.

Když čas trochu pokročí, svolává své soudruhy na porady a schůze. Během večera se u něj vystřídá někdy až 20 lidí. Ve svém soukromém kremelském kině se Stalin od 22. hodin dívá na filmy. Někdy běží hned dva, jeden sovětský a jeden zahraniční.

Miluje hlavně filmy Charlieho Chaplina (1889–1977). Když si promítne snímek, ve kterém se Charlie toulá světem, dokonce se rozpláče. „Co se děje?“ zeptá se jeden z členů politbyra. „To jsem já,“ odpoví mu tiše Stalin.

Sovětský vůdce, osvěžený podívanou s pohyblivými obrázky, potom míří do své rezidence.

Večírky za trest

Kolem půlnoci se připravuje k pozdní večeři, které ovšem říká oběd. Většinou jí se svými stranickými kumpány.

Pravidelnými hosty nočních dýchánků jsou soudruzi Vjačleslav Michajlovič Molotov (1890–1986) a Nikita Sergejevič Chruščov (1894–1971). Oba považují večírky spíše za trest než za odměnu.

Musí na nich sníst spousty jídla a vypít litry alkoholu. Trvalým tréninkem se tak většina členů Stalinova politbyra vypracuje k velké odolnosti v jídle i pití. Mistrem je podle dobových svědectví Molotov, který do sebe lije smrtelné dávky alkoholu.

Servíruje se nejdříve předkrm, obvykle losos nebo jeseter, zvěřinové speciality nebo drůbky v omáčkách. Potom přijde na řadu velká mísa polévky, ze které si hosté sami nabírají. Následují hlavní chody v podobě různých druhů masa od drůbeže, zvěřiny až po ryby.

Ochranka rozváží opilce

Jenže zatímco se soudruzi opíjejí, Stalin jenom srká gruzínské víno ředěné minerálkou. Chce, aby spolustolovníkům alkohol rozvázal ústa, ale sám zůstává ve střehu. Opíjí se spíše výjimečně, ale někdy opilost úspěšně předstírá.

Mezi 4.00 a 5.00 hodinou ráno ochranka rozváží Stalinova alkoholem a přemírou jídla zmožené spolustolovníky domů do jejich moskevských bytů. Sovětský vůdce se v té době začte ještě do knihy. Teprve kolem páté ulehne do postele.