Od začátku našeho letopočtu uplynulo 1200 let, na aztéckém tržišti ale zatím o křesťanech nemají ani potuchy. Od obchodování nikoho neodradí ani velké horko. Když se dva smlouvající konečně dohodnou na koupi králíka, muž se chystá zaplatit.

Nevytahuje peníze, ale kakaové boby! Odpočítá jich deset. Kupec je spokojen, prodal dobře.

Evropa si ale musí ještě 300 let počkat, než se s kakaem seznámí. Přiveze ho až Kryštof Kolumbus (1451-1506) ze své čtvrté americké výpravy roku 1502. Jeho syn Ferdinand popisuje hodnotu bobů takto: „…

tyhle mandle se v Novém Španělsku používají jako peníze. Zdálo se, že oni si mandlí velice cení, protože na palubě lodi s jejich zbožím jsem si všiml, že když některá z mandlí upadla, všichni se skláněli, aby ji zvedli, jako kdyby někomu upadlo oko.“

Nápoj na povzbuzení

Skutečným objevitelem pochoutky se ale stal Španěl Hernán Cortés (1485-1547). Do Ameriky ho roku 1519 žene vidina zlata, ale největším pokladem, který nakonec získává, je čokoláda.

Aztécký náčelník Montezuma ho po příjezdu vítá bohatou hostinou. Servírují se na ní zlaté číše s hořkým pěnivým nápojem xocoatl. Je to velká pocta, kterou nabízejí jenom válečníkům a hostům, ženy k němu nesmí ani přičichnout!

Král si prý nápoj dává na povzbuzení před návštěvou svých manželek. Dobyvačný Cortés Montezumu zajme a kromě zlata si pomůže i k jeho zásobě 960 miliónů kakaových bobů. Konec říše Aztéků znamená začátek putování čokolády do Evropy.

Čokoláda nad zlato

Po svém návratu do Evropy nabízí Cortés čokoládu španělskému králi Karlovi V. (1500-1558), který se i se svým dvorem do ní úplně zblázní. Není sám, mlsalů rychle přibývá. Nápoj zachutná dokonce i v církevních kruzích.

Papež Pius V. (1504–1572) prohlašuje, že její pití není porušením půstu.

Jak se ale nápoj přeměnil v pevnou destičku, kterou známe dnes? Jedna z londýnských kaváren zkusila roku 1674 servírovat dortíky se ztuhlou čokoládou.

Brzy se rodí velký byznys, Ludvík XIV. dokonce vydává dekret o vybírání daní z čokolády.

Ve Španělsku v 18. století oceňují lahůdku vysoko: kilo bobů má stejnou hodnotu jako třičtvrtě kila zlata!

Vědec dělá úředníka

Průkopníci „pevné“ čokolády sázejí na vytříbené jazýčky svých zákazníků a zkoušejí, čím by se jim nejlépe zavděčili. Roku 1908 Theodor Tobler (1876-1941) se svým bratrancem Emilem Baumannem vymýšlí speciální recept. Zkouší poměry ingrediencí.

Teď je to konečně ono! Ještě vymyslet zapamatovatelný tvar, obyčejná tabulka je příliš všední. Theodor pohlédne na mohutné vrcholky Alp, které se tyčí v dáli za okny. „Mám to! Podívej!,“ otočí se k Emilovi, který nechápavě vrtí hlavou.

„Vytvoříme trojúhelníkovou tyčinku jako Matterhorn.“ O rok později se chystají se svojí novinkou na patentový úřad ve švýcarském Bernu. První Tobleronka je na světě!  Toblera s Baumannem přijímá mladý třicetiletý úředník.

Pracuje tu od dokončení studií už sedmým rokem. Úředničina ho ale nepohltila natolik, aby se nemohl věnovat vědecké práci. Představuje se jim jako Albert Einstein (1879-1955).