Když Alfred Nobel zkoumal účinky nitroglycerinu, netušil, k jak velkému objevu jej toto bádání přivede. Jak se z nástroje míru stala nesmírně účinná zbraň, díky které získal Nobel obrovské bohatství?

Objev dynamitu je navždy spojen se jménem švédského chemika Alfreda Nobela. Tento vynálezce se narodil do bohaté stockholmské podnikatelské rodiny inženýra Immanuela Nobela a Andriette Ahisell Nobelové.

Když mu bylo devět let, rodina se kvůli podnikání přestěhovala do Petrohradu. Rodiče mu dopřáli vynikající soukromé vzdělání, ve svých 17 letech už Alfred plynule hovořil nejen švédsky, ale také francouzsky, anglicky, německy a rusky.

Láska k chemii

Na škole se zajímal hlavně o chemii, ale také o další přírodní vědy.

Své vzdělání dokončil v Paříži a USA. Přelomový okamžik nastal, když na turínské univerzitě potkal italského chemika Ascania Sobrera, který v roce 1847 vynalezl vysoce výbušnou kapalinu, nitroglycerin.

To Nobela velice zaujalo a začal se blíže věnovat studiu výbušnin, hlavně jejich bezpečné výroby a manipulace s nimi.

Dynamit za smrt bratra

Když se jeho rodina vrátila do Švédska, jeho otec založil v městečku Heleneborg továrnu na výrobu nitroglycerinu. Velký zlom přišel v září 1864, kdy došlo v rodinné továrně k několika explozím.

Při jedné z nich nešťastnou náhodou zahynul Nobelův mladší bratr Emil a několik dalších zaměstnanců. V té době si Nobel slíbil, že nitroglycerin zkrotí a udělá ho bezpečnějším.

Jelikož byly veškeré pokusy s touto látkou zakázány, přesunul svou laboratoř na loď kotvící na jezeře Mälaren.

Zázračná zemina

Nobel si všiml, že k největším neštěstím docházelo hlavně při transportech. Začal proto experimentovat s různými látkami, které by kapalinu ustálily. Pomohla až náhoda, když se nádoby s nitroglycerinem smíchaly s pilinami nacházejícími se v přepravkách.

Další osudovou událostí se stal objev na cestě v okolí Krümmelu, kde se nacházela ideální zemina, tzv. křemelina skládající se z rozsivek, drobných řas s křemičitou schránkou.

Ideální pro rozvoj

Nobel zjistil, že křemelina je mnohem více absorpční než písek. Když se pak smíchala s trhacím olejem, vytvořil se hutný tmel, se kterým bylo možné snadno manipulovat, a zároveň si látka zachovala svoji výbušnost.

Následně také Nobel sestrojil rozbušku, která se odpalovala pomocí zápalné šňůry. Směs pak začal balit do malých podlouhlých válečků.

Přelomový patent

Snaha se mu tak nakonec vyplatila a v roce 1867 si nechal vynález dynamitu patentovat. Vynález měl obrovský úspěch a dynamit se stal velice žádaným zbožím. Postupem času otevřel 90 továren ve více než 20 státech.

Nobel poté mohl rozvíjet svoje podnikání, za svůj život vlastnil 355 patentů. Nashromáždil tak majetek nesmírné hodnoty. O vynález projevily zájem hlavně stavební a těžařské společnosti.

Nástroj míru

S pomocí dynamitu se tak začaly odstřelovat zeminy a skály, ve velkém se rozjela výstavba železnic nebo ražení tunelů. Práce se velmi zjednodušily a zrychlily.

Své místo našel dynamit také v těžařství, kde kvůli přítomnosti metanu nebo uhelného prachu nebylo bezpečné používat jiné výbušniny. Tímto způsobem byl například splavněn Dunaj nebo jím byl proražen železniční tunel sv. Gottharda v Alpách. Nejinak vznikly také Suezský, Korintský a Panamský průplav.

Konec válek

Nobel si myslel, že svým vynálezem skončí všechny války. „Moje továrny na dynamit zřejmě ukončí války dříve než všechny ty vaše kongresy.

Ten den, kdy dva armádní sbory budou schopné zničit jeden druhého během sekundy, se všechny civilizované národy s hrůzou odvrátí od války a rozpustí své armády.“ Stal se ale pravý opak, armády po dynamitu lačně sáhly, nová trhavina začala zabíjet a ničit vše, co jí stálo v cestě.

Své využití měl dynamit už za španělsko-americké války na sklonku 19. století. Tehdy byla dokonce nasazena dynamitová děla.

Ceny pro nejlepší z nejlepších

Zřejmě proto se Nobel se na sklonku života rozhodl, že veškeré své jmění a majetek věnuje do fondu, z něhož bude každoročně udělována cena za významné vědecké objevy, literární tvorbu a zásluhy o mír na světě.

Uvedl, že cena má být vyplácena pouze z peněz z jeho závěti, kterou bude spravovat švédská Akademie věd. Nobel ji obdařil částkou 32 milionů švédských korun, přičemž ceny se platí z úroků.

Poprvé se toto významné ocenění udělovalo v roce 1901, v roce 1968 se přidalo i ocenění za ekonomii. Dnes tak patří Nobelova cena mezi nejvýznamnější ocenění, jakého může umělec, vědec nebo státník dosáhnout.

BOX: Nobelova cena

Uděluje se každoročně v den Nobelovy smrti, tedy 10. prosince, a to za zásadní vědecký výzkum, technické objevy nebo za přínos lidské společnosti v následujících oborech: fyzika, chemie, fyziologie nebo lékařství, literatura, mír.

Za ekonomii se uděluje Nobelova pamětní cena, která však skutečnou Nobelovou cenou není.

Jednu cenu si v jednom roce může rozdělit i více osob, ale nelze ji udělit posmrtně, s výjimkou situace, kdy držitel zemře mezi zveřejněním svého jména a slavnostním předáváním.

Držitel dostane kromě medaile a diplomu i finanční odměnu, která umožňuje další pokračování ve výzkumu.