Pracoval na obou stranách barikády. Jak pro německou tajnou službu, tak i pro československý odboj. Jak se z obyčejného pekaře stal jeden z nejúspěšnějších agentů 2. světové války?
Dvojitého agenta Paula Thümmela považovali za mazaného dobrodruha se slabostí pro ženy. Narodil se v Sasku, kde se vyučil pekařem a cukrářem.
Dlouho u tohoto povolání nezůstal, jelikož v té době začala růst Hitlerova moc a Thümmel se stal jedním z prvních členů NSDAP. V roce 1927 dokonce spoluzakládal místní buňku v rodném Neuhausenu.
Oficiálně ukončil svou pekařskou živnost v roce 1933 a plně se začal věnovat činnosti v německé tajné službě Abwehr.
Výhoda obou stran
V československém pohraničí začal mezi sudetskými Němci budovat agenturní síť spolupracovníků. Proto o Thümmela velmi brzy projevila zájem také československá kontrarozvědka.
Špion nabídku přijal, a tak se mu naskytla ideální příležitost finančně se obohatit z obou stran. Thümmel tak předával zpravodajcům pod krycím označením A-54 řadu informací.
Stal se klasickým dvojitým agentem, který využíval kontaktů na jedné straně, aby je prodával té druhé. Vše dělal kvůli svému nákladnému životu, plnému krásných žen a přepychu.
Úspěšný, ale neoblíbený
V době před válkou stál na vrcholu své kariéry. Služebně si na německé straně polepšil, když převzal vedení jedné ze složek kontrašpionážního oddělení služebny Abwehr v Drážďanech. Vojenští zpravodajci ho ale neměli v oblibě a pohrdali jím.
V jejich očích se jednalo o protěžovaného amatéra, který se jim nemůže rovnat. Zřejmě proto se spojil i s československou rozvědkou – cítil se nedoceněný.
Ženy jako vizitka
Jeho charakteristickým znakem byly hlavně ženy. V roce 1933 se sice oženil s Gertrudou Kirchnerovou, manželství ale dlouho nevydrželo. O tři roky později následoval sňatek s Elsou Jansenovou. I přesto měl Thümmel okolo sebe mnoho krásných žen.
Podle odbojářů měl být v období protektorátu milencem české herečky Lídy Baarové, tato informace se ale nikdy nepotvrdila.
Varování před okupací
Těsně před začátkem války působil Thümmel přímo v pražské úřadovně Abwehru, v oddělení kontrašpionáže. V té době sehrál klíčovou roli v záchraně československé zpravodajské služby v čele s plukovníkem Františkem Moravcem.
S předstihem je varoval před okupací Československa, ke které skutečně 15. března 1939 došlo.
Záchrana exilové vlády
Den předtím tak mohl Moravec spolu s ostatními členy zpravodajské služby odletět z ruzyňského letiště do Londýna. Zpravodajci měli dostatek času na to, aby zničili všechny nebezpečné a kompromitující složky.
To se Thümmelovi hodilo, jelikož tím ochránili i jeho. Nacisté by jinak našli důkazy o jeho dvojité činnosti, například písemný závazek o jejich spolupráci z roku 1937.
Cenné informace
Plukovník František Moravec tak mohl pokračovat ve zpravodajské práci i při exilové vládě prezidenta Beneše v Londýně.
Agent-54 dodával zpravodajcům informace týkající se obsazení Polska, útoku na Sovětský svaz nebo přípravy německé tajné rakety V1. Československá zahraniční služba byla také včas informována o tom, že se v roce 1940 neuskuteční plánovaná německá invaze do Británie.
Ne vždy mluvil pravdu
Na druhou stranu podával i mnoho dezinformací nebo některé ze zpráv zatajil.
Československé straně se „zapomněl“ zmínit o jedné z nejdůležitějších událostí, německém anšlusu Rakouska v březnu 1938. Thümmel také nereagoval na písemné výzvy Československa po přijetí Mnichovské dohody. Ozval se až o několik měsíců později, v únoru 1939.
Spolupráce se Třemi králi
Thümmel jakožto vysoce postavený německý důstojník mohl volně cestovat po Evropě. V Nizozemí a Jugoslávii udržoval styk s Moravcovými lidmi.
Informace předával v Protektorátu také kapitánu Václavu Morávkovi, jednomu ze skupiny Tří králů (zpravodajsko-sabotážní skupina z Obrany národa).
Morávek zprávy vyzvedával z úkrytu na vojenském hřbitově na Pohořelci a následně je zašifrované telegrafoval do Londýna.
Hra na druhou stranu
Nepomáhal ale jen Čechům. Jakožto člen Abwehru musel vykonávat činnost i na této straně, aby neupadl v podezření.
Začátkem roku 1941 dodal německé tajné jednotce důležitý materiál o československém odboji, když prozradil důležitého kurýra, o jehož totožnosti se dozvěděl z řad odboje. Proto ho pověřili sestavením sledovací skupiny, která se zaměřila na Tři krále.
Totožnost neprozradil
I když se s odbojáři znal, jejich totožnost úmyslně neodhalil. Nejednalo se ale akt dobré vůle, nechtěl se jen připravit o zdroj příjmů a důvěru londýnského exilu.
Na druhou stranu informace, které mu odbojáři poskytli, využíval i ve prospěch sledovací skupiny. Gestapo však už mělo tušení, že ve službách Abwehru pracuje zrádce. Nedařilo se ho ale dlouho odhalit.
Poprvé na Thümmela padlo podezření v říjnu 1941, kdy se nacistům podařilo zlikvidovat tajnou vysílačku Sparta I. v Praze Jinonicích.
Pochybnosti Beneše
V té době i na druhé straně začala mít Československá zpravodajská služba v čele s Benešem pochybnosti, když od Thümmela dostávala několik protichůdných zpráv.
Největší debatu vyvolala Thümmelova zpráva ze 7. března 1941 o tom, že se 4. armáda v jižní Francii připravuje k útoku na Gibraltar.
Ve skutečnosti Hitler již v lednu operaci Felix (dobytí Gibraltaru) odložil a 4. armáda se v prosinci 1940 chystala na operaci Barbarossa.
Odhalení agenta
V Abwehru mezitím po prostudování případu s vysílačkou zjistili, že Thümmel s odbojáři spolupracoval, a v říjnu 1941 ho poprvé zatkli. Thümmel ale dokázal velmi dobře manévrovat a gestapo proti němu nemělo žádné přímé důkazy.
Muselo zasloužilého člena strany propustit, přesto ho i nadále sledovalo. Thümmel agenty setřásl a sešel se s Václavem Morávkem.
Výjimečné schopnosti
Po druhé ho gestapo zatklo dne 22. února 1942. Po dvou dnech se přiznal ke spolupráci s československou zpravodajskou službou. Zároveň tvrdil, že měl takovou činnost v Abwehru v popisu práce. Při konfrontaci ho ale poznali bývalí českoslovenští zpravodajci.
V březnu ho propustili podruhé, tentokrát měl sloužit jako návnada. Znovu se setkal s Morávkem, aby ho předal i s celou sítí gestapu. Předpokládal, že se bude Morávek při zatýkání bránit a zemře.
Spadla klec
Schůzka se však nezdařila a 21. března byl znovu zatčen. Gestapo rozšifrovalo některé Thümmelovy depeše a agent putoval do vězení. Němci nechtěli Thümmelovu zradu veřejně přiznat, proto ho věznili v pankrácké věznici pod falešným jménem Petr Toman.
Vyšetřování i věznění se provádělo v utajení, neboť Němci nechtěli odhalit, že je jeden z významných členů Abwehru zradil.
Co se zběhem?
Pro nacistické špičky se jeho případ stal mimořádně nepříjemným. Nebylo jasné, pod jaký vojenský soud má příslušník Abwehru spadat, a existovala také silná obava, že by při soudním líčení mohly vyplout na povrch prohřešky mnoha vysokých důstojníků armády.
Po zrušení Abwehru v roce 1944 a převzetí jejich archivů gestapem se ukázal celý rozsah jeho zrady. Thümmel byl převezen do Terezína a bez soudu držen ve vazbě.
Na jaře 1945 k jeho jménu připsali značku XYZ. Tato značka znamenala, že má být vězeň zastřelen v případě, že se přiblíží spojenecká vojska.
Smrt před koncem války
K jeho smrti došlo tak trochu náhodou. Dne 20. dubna 1945 si údajně opilí příslušníci SS namátkou vybrali 40 vězňů, které na nádvoří Terezínské pevnosti popravili zastřelením. Thümmel byl mezi nimi.
Než jej zastřelili, požádal jednoho ze svých spoluvězňů, aby vyřídil plukovníkovi Moravcovi srdečný pozdrav a předal mu tento vzkaz: „Bylo mi opravdovým potěšením spolupracovat s československou zpravodajskou službou. Lituji, že to muselo takhle skončit. Utěšuji se vědomím, že naše práce snad nebyla marná.“