Život na středověkém přemyslovském dvoře rozdělují různé svátky spojené s různým etapami života i církevní slavnosti. Jedním z nejoblíbenějších svátků jsou Vánoce, a to už na konci 11. století.

Kníže Břetislav II. (†1100) pozve „svého sestřence Boleslava o Vánocích k hodům, vystrojeným na hradě Žatci, a tam na samý Boží hod se svolením všech kmetů byl učiněn Boleslav mečonošem svého strýce.“ Vyšehradští kanovníci potom říkají, že tyto akce přinášejí obvykle velký hluk.

Podobně velkolepé bývá i nastolení nového knížete.

Davy skládají hold

S pomocí římskoněmeckého krále Jindřicha II. (972/973‒1024) se knížeti Jaromírovi (†1035) podaří v roce 1004 vyhnat ze země polské vetřelce. Konečně se může ujmout vlády.

Jeho nastolení na trůn znamená pro celou zemi slavnosti. „Slibuji, že budu vládnout spravedlivě a milostivě,“ prohlašuje před branami Prahy.

Potom vchází do města za „velkého jásotu povýšen na stolec se všemi náležitými poctami a poté, co odložil své obyčejné oblečení, byl ozdoben drahocennými šaty,“ líčí průběh události merseburský biskup Dětmar (975‒1019).

Bojovníci novému knížeti skládají válečnou kořist. Pak se vydá na Vyšehrad, kde ho prohlásí novým knížetem. Davy poddaných, prostí i vznešení lidé mu skládají hold.

Přijede také Jindřich II. a Jaromír mu jde i s biskupem Thidagem (†1017) vstříc. Přivede ho k bazilice svatého Jiří. Tady Jindřich novému vládci udělí tzv. otcovská důstojenství.

Na počest zvoní

Postup uvedení knížete do funkce popisuje kronikář Kosmas (asi 1045‒1125). Vypráví o nastolení Břetislava I. (1002‒1055). Ke knížecímu stolci u sv. Jiří ho roku 1034 dovede strýc Jaromír.

Když se usadí na stolci, „Jaromír, drže synovce za pravici, pravil k lidu: Hle, váš kníže! A oni zvolali třikrát Krleš, tj. Kyrie eleison.“ Pak pronese proslov ke shromážděným velmožům. Z horního patra knížecího paláce se sypou peníze.

Podle Kosmy se mince mezi lid rozhazují při každé knížecí volbě.

Podrobný popis nabízí nastolení do funkce Břetislava II. v roce 1092: „Když kníže přijel do Prahy, uvítal ho radostně lid za zvonění v kostelích, veselými reji chlapců i dívek, stojících na rozličných rozcestích, a jejich hrou na píšťaly a bubny.“ Součástí ceremoniálu je usednutí na stolec před shromážděným lidem, bohatá hostina, hry i tanec.

Méně okázalé bývají oslavy v zimě, nebo když se odehrávají ve stínu smrti jeho předchůdce.