Bez palných zbraní si dnes neumíme představit jakoukoli válku. Jejich použití bylo ale velkým překvapením pro Francouze v bitvě u Cerignoly na začátku 16. století.

Tisíce a tisíce vojáků byly tehdy rozstříleno na kusy v půtkách, které ve vojenství znamenaly přechod do novověku.

Roku 1500 se obrátila pozornost francouzského krále Ludvíka XII. (1462–1515) a španělské panovnické dvojice Isabely Kastilské (1451–1504) a Ferdinanda II. Aragonského (1452–1516) k bohaté Neapoli.

Umluvili se ke společnému cíli – vyhnání tamější aragonské větve. Podle tajné smlouvy z Granady by si pak obě země – Francie a Španělsko – měly neapolské území rozdělit.

Tak se také stalo, ale spojenecký svazek se ukázal být příliš křehkým a brzy vyvstaly neshody ohledně hranic. Konflikt vyústil 28. dubna 1503 do bitvy u Cerignoly, převratu v raně novověkém válečnickém umění.

Velký kapitán připravuje bojiště

Na první pohled se zdálo, že mají Francouzi díky své početní převaze výhru jistou. Španěly však do bitvy vedl proslulý Gonzalo Fernández de Córdoba, vévoda ze Santángela (1453–1515), přezdívaný „El Gran Capitán“, tedy Velký kapitán.

Ten si dobyl věhlas během dobývání Granady a raných bitev italských válek svým důvtipem a vynikajícím taktickým uvažováním.

Jeho krajané měli také výhodu vyvýšené a chráněné pozice – kopec, na kterém stáli, opevnili provizorními barikádami, příkopy a opatřili naostřenými kůly. Dopředu se postavila lehká jízda, zatímco ta těžká čekala i se svým velitelem de Córdobou v záloze.

Naproti tomu Francouzi, vedení Louisem d’Armagnacem, vévodou z Nemours (1472–1503), spoléhali na svůj vysoký počet, ale také na špičkově vytrénované švýcarské pikenýry, těžkou kavalerii a asi čtyřicet kanónů, které měly na bojiště dorazit co nevidět.

Primitivní, ale účinná zbraň

S lehkým srdcem se Francouzi plánovali držet klasické osvědčené strategie. Proti nepřátelům nejprve vyslali dvě vlny těžké obrněné jízdy. Už první minuty bitvy však ukázaly, jak těžce se přepočítali.

Španělé byli organizováni do nového typu jednotek, zvaných coronelías, předchůdců obávané španělské tercie, elitních vycvičených jednotek složených ze zkušených veteránů.

U Cerignoly byli bojovníci vyzbrojeni různými zbraněmi, převažovaly však meče, píky, a především arkebuzy. Právě tato zbraň napáchala ve francouzských řadách největší škody.

Na dnešní poměry jde o primitivní, tehdy však přelomovou palnou zbraň, vlastně malé dělo připevněné na dřevěné násadě a opatřené doutnákovým zámkem. Arkebuzíři byli soustředěni v mělkém příkopu na samotném vršku kopce, odkud měli dobrý výhled na celé bojiště.

Arkebuzy v hlavní roli

O co se nepostaraly arkebuzy, to dokončila děla. Oba francouzské útoky se doslova utopily v nepřátelské palbě. Útok následující, mající za cíl zničit pravé španělské křídlo, skončil taktéž neúspěšně.

Jezdci popadali do příkopů, odkud se již nedokázali dostat živí a zdraví. Opět je zasypal déšť střel a jedním z padlých byl i francouzský velitel, vévoda z Nemours.

Další v řadě byli vysláni švýcarští pikenýři, proti kterým se postavili landsknechti, německy mluvící žoldnéři ve španělských službách, kteří protivníka začali tlačit zpátky.

Francouzská strana zpanikařila, rozdrobila se po celém úbočí kopce a pro Španěly nebylo nic těžkého zbývající vojáky dorazit. Na bojišti toho dne zůstalo jen 500 mrtvých Španělů a asi 4000 Francouzů a jejich spojenců. Jednalo se o první bitvu v dějinách, ve které palné zbraně hrály hlavní roli.