2. světová válka mohla skončit mnohem dřív. A to hned několikrát. V jakých situacích se Hitler fatálně zmýlil?

1. Bombardování britských měst

Německá letecká kampaň nad Británií byla dlouho velice úspěšná. Původně se zaměřovala čistě na vojenské a průmyslové cíle. Britská RAF byla sražena na kolena a bývalo by stačilo ještě nějaký čas vydržet, aby byla vyřazena ze hry úplně.

Jenže poté, co došlo k leteckému útoku na Berlín, Hitler ztratil nervy a nařídil namířit veškeré bombardování na britská města, zejména na Londýn.

První masový útok na Londýn se odehrál 7. září 1940, do Calais přijel sám velitel Luftwaffe Hermann Göring, aby osobně řídil útoky německého letectva proti Velké Británii.

Příprava masivní odpovědi

První úder Brity překvapil, protože očekávali, že dojde k útoku na letiště a s bombardováním Londýna nepočítali. Útoky na hlavní město pokračovaly prakticky až do 13. listopadu 1940, přičemž noční nálety byly uskutečňovány noc co noc.

Němečtí pohlaváři se domnívali, že bombardováním zničí morálku obyvatelstva a to přispěje k britské kapitulaci.

To se ovšem nestalo – bombardování Londýna paradoxně pomohlo RAF, protože Luftwaffe se přestala zaměřovat na anglická letiště, kde se zatím chystal masivní odpor.

2. Vyhlášení války Spojeným státům

Žádné z rozhodnutí Adolfa Hitlera není pokládáno za tak sporné, jako nečekané vyhlášení války Spojeným státům.

Stalo se tak 11. prosince 1941 – přesně 5 dní po tom, co ruská armáda zahájila ofenzívu u Moskvy, a 4 dny po tom, co Japonsko zaútočilo na americkou vojenskou námořní základnu Pearl Harbour.

Anglie byla stále ještě neporažena a blesková válka proti Sovětům zkrachovala. A Hitler si pověsil na krk nového nepřítele s mohutným ekonomickým a vojenským potenciálem.

Amerika skočila do války příliš brzy

Američané byli, co se týkalo jejich vstupu do války, velice opatrní. Existovala veliká šance, že kdyby jim Německo oficiálně nevyhlásilo válku, nikdy by se do ní nezapojili.

A pokud by se přesto stalo, že ano, došlo by k tomu o poznání později – Němci by pak měli na přípravu na Američany dostatek času. Konflikt, odehrávající se později, by se tedy mohl vyvíjet úplně jinak.

3. Nacisté selhali u Dunkerque

U francouzského Dunkerque v květnu 1940 Němci pronásledovali 350 000 britských vojáků. Rychlé tankové divize již měly nepřítele téměř obklíčeného a Luftwaffe strategicky kontrolovalo celý vzdušný prostor.

Jenže Hitler v nejkritičtějším okamžiku přikázal tanky zastavit. Spojenecké jednotky měla podle něj zajmout pěchota.

Historici dlouho zkoumali, zda šlo o Hitlerovu strategickou neschopnost, nebo byli ve skutečnosti iniciátory rozkazu o zastavení postupu německých tankových sil generál von Rundstedt a velitel německé 4. armády, generál Günther von Kluge.

Fatální zdržení tanků

Von Kluge byl údajně 23. května znepokojený přílišným vysunutím tankové skupiny generála Kleista oproti doprovodným pěchotním jednotkám. Von Rundstedta pro změnu znepokojoval rychle klesající počet bojeschopných vozidel tankových jednotek.

Byl to prý právě von Rundstedt, kdo následující den přesvědčil Hitlera, aby rozkaz navzdory protestům jiných generálů potvrdil.

Rozkaz, kterým byl poté postup tankových jednotek obnoven, přišel 26. května, ale některé jednotky kvůli probíhajícím opravám a doplňování paliva dokázaly pokračovat v útoku až následující den.

4. Holocaust nacistům jen uškodil

Systematické a státem sponzorované vyvražďování milionů Židů nacistům v konečném důsledku velice uškodilo.

Kupříkladu Finsko se k celé záležitosti postavilo jednoznačně odmítavě, nepřijalo žádné protižidovské zákony a i přes silný nátlak striktně odmítlo vydat nejen své občany židovského původu, ale i drtivou většinu Židů uprchlých ze zemí, které nacistické Německo ovládlo.

A díky diplomatickému úsilí neutrálních států byly deportace v řadě zemí, které své židovské obyvatele a uprchlíky vydávaly, přerušovány a zastavovány.

Rázné ne masivnímu vyvražďování

Německé nehumánní chování posloužilo jako snadné pojítko Spojenců proti Německu. Hitler na vyhlazování navíc vyplýtval enormní množství lidských i materiálních zdrojů.

Vyhnul-li by se tomu, pro Spojence by bylo mnohem obtížnější seskupit tak masivní vojenskou odpověď, která nakonec dovedla Třetí říši až k jejímu pádu.

5. Německo mělo místo invaze do Ruska pokračovat v útoku na Velkou Británii

Obrovskou a zásadní chybou nacistického Německa byla invaze do Sovětského svazu v roce 1941. Adolf Hitler poslal 4 500 000 vojáků do mrazivých ruských pustin právě ve chvílích, kdy bylo Spojené království na pokraji absolutního zhroucení.

Kdyby Hitler místo toho rázně zatlačil na Brity, nejspíš by je snadno smetl. S Ruskem by se býval mohl vypořádat v následujícím roce.

Vlivem svého chybného rozhodnutí ale místo toho utrpěl obrovské ztráty, nic nezískal, vytvořil si nového nepřítele a nádavkem dal Spojenému království čas trochu se vzpamatovat.

6. Hitlerova „vojenská strategie“

Samotný Vůdce svými rozhodnutími způsobil nacistickým armádám větší škody než společné snahy všech protivníků dohromady.

Nebral v potaz žádné jiné názory než ty své, často se stávalo, že odstavil generály a ujal se řízení operací sám, ačkoli o nich vůbec nic nevěděl.

Zpoza svého stolu v Německu Hitler vydával příkazy na základě informací, které už ale byly dávno zastaralé a situace na frontě byla zcela jiná. Tímto jednáním způsobil smrt milionům svých vojáků.

Je pravdou, že nelze zpochybnit Hitlerovy zásluhy na vytvoření režimu a strhnutí mas, kdyby se ale posléze omezil pouze na projevy u řečnického pultíku, jeho armáda by dokázala vyhrát válku sama.

7. Němci měli nechat Řecko být

Adolf Hitler věřil, že když v květnu 1941 napadne Sovětský svaz, hravě ještě před začátkem zimy obsadí Moskvu. Mnozí historici se shodují, že plán by možná i vyšel – to by ale museli Němci nechat na pokoji Řecko.

Italští spojenci totiž v Řecku utrpěli ponižující porážku a němečtí nacisté se jim rozhodli pomoci. Zajížďka přes Řecko zdržela invazi do Ruska zhruba o 6 týdnů a to byl podle odborníků přesně ten čas, který pak Hitlerovi před Moskvou výrazně chyběl.

8. Německu chyběla trpělivost

Nedočkavost hrála velkou roli v celém nacistickém snažení. Vedle Hitlerova nesmyslného vojenského vedení byla druhou nejzásadnější příčinou porážky nepřipravenost.

Nacistický režim totiž zahájil globální vojenskou kampaň o chvíli dříve, než na ni byl plně připraven. Nedostatečné námořní síly i další problémy by tehdy mohla vyřešit jen trocha trpělivosti navíc.

Dohoda z Versailles Němcům zakazovala větší zbrojení, jenže v době před 2. světovou válkou už si Hitler v Německu dělal, cokoli se mu zachtělo. Nikdo se mu nesnažil příliš bránit.

Kdyby dalších pár let shromažďoval síly, pravděpodobně by se už nenašel nikdo, kdo by ho mohl porazit.