Asi žádné milionové město si nedokáže představit svou existenci bez fungujícího systému podzemní dráhy.

Metro jezdí v současnosti ve více než 130 městech po celém světě. Některá jsou obyčejná, skládající se třeba jen z jedné trasy, jiná jsou místem, které rozhodně stojí za vidění.

1. Londýn: Matka všech podzemek

Londýňané mohou metro využívat již od roku 1863. Tehdy vlaky jezdily na páru a vagony byly vyrobeny ze dřeva. Londýnské metro se dělí na podzemní a podpovrchové. Podpovrchová trasa nezasahuje hluboko do země, koleje jsou umístěny zhruba pět metrů pod zemí.

Podzemní linky jsou umístěny o 15 metrů níže a jezdí zde vlaky o menších rozměrech.

2. Paříž: Secesní doprava

Pařížské metro vznikalo v období secese a tento sloh je zde jasně patrný. Charakteristické jsou hlavně cedule nad vchody, skleněné secesní ozdoby či zábradlí, jejichž autorem byl lyonský architekt Hector Guimard.

Úplně první linka vedla při svém vzniku z Vincennes přes město na Porte de Maillot a otevřena byla v roce 1900

3. New York: 26 tras ve velkém jablku

V New Yorku bylo metro otevřeno v roce 1904 a mělo pro New York zcela zásadní význam. Cesta z dolního Manhattanu do Harlemu se zkrátila na pouhých 15 minut. Možnost pohodlného a rychlého cestování tak nastartovala rozvoj města.

Na 370 kilometrech všech tras je 468 stanic. Systém obsahuje celkem 26 linek a obsluhuje jej 600 vlaků.

4. Tokio: Tři miliardy lidí ročně

Tokijské metro se může pochlubit světovým rekordem. Je totiž nejvytíženější. Ročně přepraví 3,2 miliardy lidí, přes dvě miliardy ročně jezdí metrem v Moskvě (2,5 miliardy) a v Soulu (asi dvě miliardy).

Pro srovnání, pražské metro ročně přepraví 531 milionů cestujících. Podzemka funguje v Tokiu již od roku 1927.

I u nás se občas diskutuje o zavedení celonočního provozu metra. Že to jde, neukazuje jen příklad velkoměst typu New Yorku, ale třeba i dánské metropole Kodaně.

Místní metro, které je zcela automatizované, takže strojvůdci v něm práci nenajdou, bylo uvedeno do provozu v roce 2002 a má dvě linky o celkové délce 21 km, z nichž jen 10 km je pod zemí.

6. Montreal: Ekologie na prvním místě

Kanaďané na rozdíl od mnoha jiných národů ekologii berou vážně. Proto nepřekvapí, že právě montrealské metro, které vzniklo v 60. letech 20. století, má nejnižší uhlíkovou stopu na světě.

Zásluhu na tom mají i nové vozy zvané AZUR, které byly do Montrealu dodány v tomto roce. Celková délka čtyř tras činí 66 kilometrů.

7. Hongkong: Spolehlivost nade vše

Pohodlné, čisté, spolehlivé, levné a dobře značené. Ve všech zmíněných ohledech vyniká metro v Hongkongu. Wi-fi zdarma je zde samozřejmostí, stejně tak jako nápisy v Braillově písmu.

Na turistických webech hongkongské metro vždy nasbírá vysoký počet kladných hodnocení. Systém místní podzemní dráhy je dlouhý 211 km a má 150 zastávek.

8. Moskva: Památka na socialistický realismus

Monumentálnost. Toto slovo přesně vystihuje moskevské metro. Otevřeno bylo v roce 1935 v době Stalinovy vlády a povinně jej stavěli členové mládežnické organizace Komsomol.

Stanice jsou dodnes velmi honosné, obkládané žulou a mramorem, mnohdy navíc ozdobeny různými mozaikami. Hlavními tématy bylo budování komunismu a armádní tématika.

9. Soul: Televize ve vagonu

Příjemné je také cestování metrem v jihokorejském Soulu. Není problém si z tunelu zavolat, sedadla jsou v zimě vyhřívaná, cestující si mohou jízdu zkrátit sledováním televizních programů.

Radnice v Soulu si je dobře vědoma, že podzemní dráha může být výkladní skříní celé země. Devatenáct linek měří necelých 290 kilometrů.

10. Praha: V Kafkově městě

Unikátní a spolehlivé je i pražské metro. Pražané se mohou podzemní dráhou svézt od roku 1974. Architektura stanic je docela podařená, zelená trasa A je kovová, žluté béčko je skleněné a červené céčko pak kamenné.

Mnohé stanice, zejména na trase A, asociují magickou a tajemnou Kafkovu Prahu. Na 65,2 km trati je 61 stanic.