Pražské metro není jen dopravním prostředkem, ale také svědkem složitých dějin města. Jeho výstavba byla úzce svázána s politickými a ekonomickými změnami, které Praha zažívala v druhé polovině 20. století.

Původní koncepce metra, která vznikla již v 50. letech, byla ovlivněna tehdejším architektonickým stylem a ideologiemi.

Ačkoliv se design některých stanic časem změnil, například v souvislosti s modernizací a rekonstrukcemi, stále lze v mnohých z nich najít stopy minulosti a odkaz tvůrců, kteří se podíleli na jeho vzniku.

Mezi výjimečné systémy podzemních drah patří bezesporu i pražské metro, zejména pak nejstarší části trasy A. Ta působí vskutku tajemně, tak jak se na metro v Kafkově městě sluší.

Specifickým nástrojem k celkovému vyznění stanic jsou různě barevné obklady, tvořené z kulatých výlisků z eloxovaného hliníku, kterým se také říká čočky. Obložení je pro každou stanici vyvedeno v jiných barvách, takže se od sebe dají velmi snadno odlišit.

Autorem originálního nápadu byl projektant Jaroslav Otruba. Nádech tajemnosti stanic trasy, která z velké části vede pod historickým jádrem města, dodávalo i propracované osvětlení. To však bylo v posledních letech mnohde nahrazeno a dochovalo se málokde.

Svou skutečnou původní autenticitu si zachovaly jen stanice Flora a Želivského. Všechny tři linky se od sebe liší nejen barvou na plánech, ale i materiálem, který na nich převažuje.

Zatímco zelená trasa A je kovová, žluté béčko je skleněné a červené céčko pak kamenné. Nově postavené stanice se však již této tradice příliš nedrží a v architektonické kvalitě bohužel mnohdy pokulhávají.

Rok otevření: 1974

Počet tras: 3

Počet stanic: 61

Celková délka: 65 km