Podle nálezů převážně samčích fosilií by to mohlo vypadat, že pravěkému světu zvířat vládli „muži“. Byl však poměr mezi pohlavími různých druhů savců v tomto období skutečně tak nevyvážený? Tato otázka je zřejmě mnohem složitější, než by se na první pohled mohlo zdát.

Záhada nedala spát jako prvním vědcům z australské University of Adelaide, kteří se rozhodli podívat na celou věc pořádně zblízka.

Zaměří se tehdy nejdříve na vzorky ze svých vlastních sbírek, u kterých studují pohlaví pomocí analýzy DNA. Jako první přicházejí na řadu bizoni a ukáže se, že samčích pozůstatků je více, než by se dalo čekat.

Po analýze všech použitelných vzorků tvoří jejich počet více než tři čtvrtiny z celkového množství.

Odvážné cesty

Proč je nalezených samců více, než samic? Jen těžko lze předpokládat, že by poměr pohlaví u prehistorických zvířat byl tak neuvěřitelně nevyvážený.

Jedna z nejpřijatelnějších hypotéz, která by výsledky výzkumů mohla vysvětlit, je podle expertů odlišný životní styl samců a samic v pravěku.

Samci jsou tehdy zřejmě mnohem odvážnější a rádi se sami vydávají na dlouhé cesty, zejména v mladém věku, kdy opouštějí matriarchální stáda, která jim do té doby poskytovala bezpečí. Týká se to zejména mamutů.

Na svých cestách se často mohli dostat do nebezpečných situací, které následkem absence dřívějších zkušeností podcenili a ty se jim tak staly osudnými.

Stejné výsledky

Nejenom australští paleontologové, ale rovněž jejich kolegové ze Švédska docházejí k podobným výsledkům. Z celkem 95 mamutích pozůstatků je celých 69% samců.

Ještě více je však pro vědce překvapivější převažující počet samčích ostatků u dávných předchůdců dnešních medvědů, téměř totožný poměr jako u mamutů totiž vykáže i 91 pozůstatků těchto dávných chlupáčů.

Tato zvířata se ale nesdružovala do stád a tak příčina musí být jiná, než u mamutů.

Tuto nerovnováhu by podle vědeckého týmu mohlo vysvětlit například to, že medvědí samci se v dané době pohybují na mnohem větším prostoru, než samice a proto také umírají v širším teritoriu.

Větší a zajímavější

Ještě je však třeba vyjasnit jednu zvláštní okolnost. Rozdíl mezi nálezy ostatků samců a samic se snižuje v souvislosti s nadmořskou výškou.

Odborníci se domnívají, že je to následkem menšího množství potravy, která se v takových místech vyskytuje a proto se v horách i samice musely pohybovat na rozsáhlejších plochách.

K objasnění nerovnováhy pohlaví v nižších nadmořských výškách pak existuje ještě další hypotéza, kterou experti připouštějí.

Samčí ostatky jsou obvykle větší a hledači se tak v dřívějších dobách mohli zaměřit spíše na impozantněji působící pozůstatky, protože takové jsou pro sběratele mnohem atraktivnější a mají zájem je získat do svých sbírek.

Porovnání počtu vzorků, které vykazují takzvaný pohlavní dimorfismus (rozdílnost vzhledu a stavby těla mezi pohlavími) však nebylo natolik průkazné, aby tato teorie mohla být považována za skutečné vysvětlení.

Výjimky, potvrzující pravidlo?

Australané jdou ve svých výzkumech ještě dále: spočítají pozůstatky samců a samic v databázích 4 největších přírodovědných muzeí na světě. Výsledek potvrdí dosavadní výzkum, je podobný jako u dosud zkoumaných druhů zvířat.

Přesto narazí mezi savci na několik výjimek, kterými jsou lenochodi, mravenečníci a netopýři, kde je naopak více samic.

Zatímco u lenochodů a mravenečníků si vědci s vysvětlením nevědí rady, u netopýrů by mohl sehrát významnou roli fakt, že některé kolonie jsou tvořeny pouze samicemi.