Byl Geronimo, poslední náčelník Apačů, hrdina, nebo zbabělec? Vedl hrstku bojovníků do střetu s mexickými a americkými vojáky neohroženě, nebo se při potyčkách zbaběle schovával?

Apačský náčelník a šaman s indiánským jménem Goyathlay (tedy „Ten, který zívá“, zkráceně „Zíval“) ve svých pamětech uvádí, že se narodil v roce 1829 u pramene řeky Gila, na pomezí dnešní Arizony a Nového Mexika.

Současní znalci apačské historie nicméně soudí, že to muselo být už někdy mezi roky 1820 a 1825. Patřil přitom do skupiny čirikavských indiánů, kteří se řadili k Apačům.

Boje o území

Jihozápad Spojených států byl v těch dobách velice nehostinné místo. Jen písek, skály a pekelná výheň. Z bílých dobyvatel sem jako první pronikli Španělé, ale trvale se zde neusadili.

Situace se nezměnila, ani když zde v roce 1821 vznikla samostatná Mexická republika. Na území dnešní Arizony a Nového Mexika totiž působily bojovné kmeny Apačů, které proti Španělům, a později Mexičanům, vedly výboje.

Nájezdy přitom nesloužily jen k obraně vlastního území, ale především k oslabení nepřítele a později také jako zdroj obživy.

Přátelé se mění v nepřátele

Hlavními nepřáteli Apačů byli až do poloviny 19. století Mexičané. S Američany měli indiáni jen řídké kontakty a jejich vztah k nim byl veskrze přátelský. To se ale změnilo v roce 1848, kdy skončila válka mezi Mexikem a Spojenými státy.

Tehdy připadla část území obývaného Apači právě Američanům. Došlo tím k narušení výměnného obchodu i lovišť a k rozdělení rodin. V Kalifornii navíc v té době propukla zlatá horečka, a tak se přes území Apačů valila ohromná spousta dobrodruhů.

Masakr u Kaskiyehu

Goyathlay měl devět manželek. Tu první, Alopé, si vzal už ve svých 17 letech a měli spolu tři syny. Jenže záhy došlo k události, která se stala důvodem, proč se „Zíval“ stal neohroženým bojovníkem proti mexickým a později americkým vojákům. Co se přihodilo?

Dne 5. března roku 1851 se skupina asi 400 mexických vojáků ze Sonory vypravila do osady Janos (apačsky Kaskiyeh) a napadla pokojné Apače pod záminkou potrestání zlodějů dobytka. Skutečným motivem však byla pomsta za útoky indiánů v předchozích letech.

A právě při tomto incidentu byla zabita Goyathlayova manželka, jeho synové i matka.

Zrod legendy

Odvetný útok Apačů za masakr u Kaskiyehu se pak odehrál těsně před svátkem sv. Geronima, jednoho z mexických patronů. Indiáni během něj vraždili Mexičany opravdu nemilosrdně a ti při tom volali na pomoc právě tohoto svého svatého.

Nad bojištěm se nesly výkřiky: „Geronimo! Geronimo!“ A protože Goyathlay bojoval v prvních řadách, přihlížející měli pocit, že tímto jménem Mexičané oslovují právě jeho. Jemu samotnému se jméno zalíbilo natolik, že ho přijal za své.

Nejlepší indián je mrtvý indián

Ačkoliv se Geronimo účastnil všech významných bitev Čirikavů, proslavil se až v letech 1885–86, kdy pouze s hrstkou následovníků bojoval na území dnešní Arizony, Nového Mexika a západního Texasu proti několika tisícům mexických a amerických vojáků (se svojí skupinou 34 bojovníků a 8 starších chlapců pobil na 200 nepřátel).

Několikrát kapituloval a byl i zajat, ze zajetí ovšem utekl. Konečná kapitulace pak přišla 4. září 1886, když se vzdal generálu Nelsonovi A. Milesovi.

Toho dopadením „nejhoršího indiána všech dob“ pověřil generál Phil Sheridan, který proslul větou „Nejlepší indián je mrtvý indián“.

Hrdina jako turistická atrakce

Po kapitulaci byl Geronimo převezen na Floridu a později do rezervace u Fort Sillu v Oklahomě, kde také zemřel. Návrat do rodných hor mu byl navždy zapovězen. Ke konci života se stal turistickou atrakcí, prodával své fotografie a vyráběl suvenýry.

Zemřel dne 17. února 1909 na zápal plic, který si svým způsobem způsobil sám (opilý spadl z koně do ledové vody a nachladil se).

Zbabělý Geronimo?

Po jeho smrti se začaly objevovat zprávy, zejména z řad jeho nejbližších spolupracovníků, že Geronimo byl ve skutečnosti zbabělec.

Spoluvelitel jeho tlupy Nachiseh („Stoupající kouř“) dokonce uvedl, že při jedné z bitev s Mexičany se Geronimo schovával v jeskyni spolu s ženami a dětmi. Je však možné, že za pomluvami stojí pouze závist.

Geronimo totiž ve skutečnosti nikdy nebyl náčelníkem, jen válečným vůdcem, a i přesto ho následovala skupina oddaných bojovníků. Navíc měl na rozdíl od dědičných náčelníků šamanské schopnosti.

V kontextu apačské historie nebyl Geronimův přínos nijak významný, přesto se nesmazatelně zapsal do americké historie.