Některé boje za lidskou svobodu netřímají v rukou vojáci, ale obyčejní lidé, kteří si jdou tvrdě za svým. Tvrdé však někdy bývají i následky a místo získání vysněné svobody skončí akce krveprolitím.

V područí Sovětského svazu

Událost: Maďarské povstání

Kdy: 23. říjen – 11. listopad 1956

Sovětský svaz si nárokoval mnoho území a Maďarsko bylo jedním z nich – a to se řadě Maďarů vůbec nelíbilo. Diktátu z Moskvy se Maďaři rozhodli postavit 23. října 1956, kdy vyšlo do ulic Budapešti na 200 000 lidí.

Ovšem jejich vztek byl přidušen až příliš dlouho. Pokojná demonstrace se tak brzy změnila v násilnou akci a ničení komunistických symbolů, přičemž dav chtěl obsadit i budovu rozhlasu. Netrvalo dlouho a do maďarské metropole dorazily posily z Ruska.

Již druhý den se strhly pouliční boje a 25. října došlo k masakru civilistů u budovy parlamentu. Přesto měli obyvatelé Budapešti navrch. Tanky se dokonce stáhly na venkov. Po vyhlášení neutrality 1. listopadu však přišla druhá a zcela ničivá sovětská invaze.

V čele obřího vojska stál maršál Ivan Koněv (1897–1973), mimo jiné generál druhé světové války a držitel titulu Hrdina Sovětského svazu. Povstání bylo během šesti dnů zcela rozprášeno a počet obětí šplhá do desítek tisíc. O svobodě si mohli nechat Maďaři jen zdát až do roku 1989.

Když je „sbohem“ sprosté slovo

Událost: Povstání kristerů

Kdy: 1926–1929

Již od 19. století vyplouvaly na povrch v Mexiku silné rozkoly mezi státem a římskokatolickou církví. Ta měla v zemi poměrně silný vliv, což se nelíbilo politikům a zejména prezidentu Plutarcu Elíasovi Callesovi (1877–1945).

Ve 20. letech 20. století se vzájemné vztahy ocitly na bodu mrazu. Bylo jen otázkou času, kdy se situace vyostří. Silně protikatolický Callesův zákon z června 1926 byl poslední kapkou. Zejména hluboce věřící mexický venkov se politickým rozhodnutím vzepřel.

Z prvotních menších konfliktů vzešlo lidové povstání zvané kristiáda, které se v průběhu roku přerodilo v guerillovou občanskou válku. Na jedné straně povstalci popravovali vládní úředníky, na straně druhé vládní vojáci stříleli katolíky.

Umírali kněží i obyčejní lidé, hořely kostely i vsi. Povstání si vyžádalo asi 90 000 obětí. Snahy o kompromis mezi stranami se však táhly až do roku 1937, kdy došlo k novému modu vivendi.

My se deportovat nenecháme!

Událost: Povstání ve varšavském ghettu

Kdy: 19. duben – 16. květen 1943

Šance, že se toto povstání dočká úspěchu, byla mizivá, přesto se jeho aktéři odhodlali k projevu mimořádné statečnosti. Ghetta se plnila Židy až k prasknutí.

Varšavské ghetto vzniklo na Den smíření 12. října 1940 a do 16. listopadu se sem museli přistěhovat všichni Židé žijící v jeho okolí. Postupně se tedy zaplnilo asi 400 000 lidmi!

22. července 1942 započalo masivní deportování jeho obyvatel do koncentračních táborů.

Tu nesli místní Židé s velkou nelibostí a místy se objevovaly aktivity odbojových skupin, avšak s velmi omezenou výzbrojí. Přesto se Židé bránili deportacím se vší parádou.

18. dubna 1943 bylo ghetto obklíčeno nacisty, kterým však zatrnulo, když na ně začaly dopadat Molotovovy koktejly i granáty. Přesto byli nacisté po pár dnech bojů silnější. Přesný počet mrtvých není znám, stovkám Židů se však podařilo uprchnout.