Domů     Povodně v českých zemích: Nekonečný příběh
Povodně v českých zemích: Nekonečný příběh
13.10.2018

Letošní letní počasí si s námi Středoevropany opět pohrálo. Africká vedra kupodivu nepřipustila příliš přívalových dšťů, takže záplavy se našim končinám pro tentokrát vyhnuly.

Při pohledu do kronik zjistíme, že povodně v našich zeměpisných šířkách však nejsou ničím výjimečným. Pravdou ale je, že jejich četnost v poslední době rapidně vzrůstá.

Se záplavami se jistě setkávali i lidé, kteří ještě neznali zemědělství a spoléhali na lov a sběr. Pochopitelně z té doby žádné písemné záznamy neexistují.

Jak pomalu vznikal a usazoval se český stát, kronikáři nesledovali jen politické dění, ale zaznamenávali i přírodní katastrofy. A ve střední Evropě mezi nejběžnější pohromy patří právě řádění vodního živlu…

Karlův most v Praze při povodni v květnu 1872.
Karlův most v Praze při povodni v květnu 1872.

Z análů víme, že českou kotlinu zasáhly mimořádně velké záplavy v letech 1015, 1118 a 1180. Tehdejší letopisy se v té době soustředily především na Prahu. Kronikář Kosmas o povodni z roku 1118 píše:

„V měsíci září taková povodeň, jaké tuším nebylo od potopy světa na zemi. Neboť řeka Vltava, náhle prudce vyrazivši ze svého řečiště, ach, kolik vsí, kolik v tomto podhradí domů, chalup a kostelů svým přívalem pobrala!

Neboť kdežto jindy, ač se to málo stává, povrch vody sotva dosahoval podlahy mostu, za této povodně vystoupila voda přes deset loket nad most.“ V březnu 1272 velká voda poškodila pražský Juditin most, předchůdce Karlova mostu.

Stejná situace se opakovala i o rok později, když voda dosáhla až ke kostelu sv. Jiljí. I rok 1342 přinesl do výboji Jana Lucemburského zchudlého království další ránu v podobě povodně. Tentokrát vzal Juditin most definitivně za své.

Povodeň byla způsobena brzkým táním sněhu z hor a postihla nejen Čechy, ale i Německo.

Jediná značka této povodně je na tabuli poblíž mostu přes Bílinu v Ústí nad Labem. Král Karel IV., který na trůn nastoupil v roce 1346, nechal postavit nový kamenný most spojující Staré město a dnešní Malou Stranu.

Most byl dokončen roku 1402, 24 let po Karlově smrti. O třicet let později, v roce 1432, jej však další povodeň výrazně poškodila a oprava mostu trvala 71 let. Ten rok podle kroniky Daniela Adama z Veleslavína „Na den sv.

Antoně (17. 1.) spadl v Čechách sníh velký, takže lidé nemohli do měst ani jezditi, ani choditi.“ Sníh se držel dva měsíce, do konce března, když přišla náhlá obleva.

Povodeň pak zasáhla nejen povodí Vltavy, ale i Labe, pod vodou se ocitlo Ústí nad Labem i německá města Drážďany nebo Míšeň.

Počasí však obyvatele českého království trápilo dál a v létě toho samého roku se velká voda vrátila. Právě tehdy byl poničen nový most a Vltava vystoupala do výšky 650 centimetrů, což bylo více než při povodních v roce 2002. Voda tehdy zasahovala až na Staroměstské náměstí a také strhla či poničila všechny pražské mlýny.

Pod vodou se ocitl i Písek nebo Beroun. Velké záplavy se do našich krajů vracely s železnou pravidelností.

Obří povodeň postihla českou kotlinu v roce 1501. Začátkem srpna se doslova protrhla nebesa a pršelo bez přestávky osm dní. „Téhož léta při slavnosti svatého Sixta (6. srpna) počal déšť pršeti a pršal pořád za osm dní ustavičně, tak až z toho přišlo veliké rozvodnění, jednak po vší české zemi.

Na den pak Panny Marie (15. srpna) tak velmi veliká voda k Praze přišla,“ psal ve své kronice Václav Hájek z Libočan. S vodou bojovali nejen v Praze, ale i v Českých Budějovicích, Třeboni, Písku, Ústí nad Labem nebo v Děčíně.

Rozvodnila se i moravská Dyje, dodnes je ve Znojmě patrná německy psaná povodňová značka. Jak 16. století začalo, tak také skončilo. Další velké záplavy potkaly české země v roce 1598. Ten rok začal krutou zimou a sněhovou kalamitou.

Bruslaři by se v té době vyřádili do sytosti, vždyť Labe bylo zamrzlé téměř pět měsíců. Záplavy podle letopisů postihly především Prahu a Litoměřice. „Staří lidé oznamovali, že nad tuto vodu, aby větší byla, pamětníka není,“ psalo se v litoměřické kronice.

Voda potrápila obyvatele českého království v tom roce ještě jednou, tentokrát v srpnu. Tehdy nevydržely hráze rybníků u Kutné Hory a Kouřimi, zatopen byl Český Krumlov, České Budějovice, velká voda postihla i Moravu.

Poškozený Karlův most po záplavách v roce 1890.
Poškozený Karlův most po záplavách v roce 1890.

Ani 17. století se bez bouřícího vodního živlu neobešlo. Z roku 1655 máme zprávy o povodních v Berouně, dodnes je zde patrná značka na Křížově mlýně.

V Praze se ze Staroměstského náměstí stalo jezero, rozvodněné byly i východočeské řeky Orlice a Metuje. V roce 1674 bylo takové léto, že Vladimír Vančura by popsal jeho způsob jako poněkud nešťastný.

Výsledkem byly opět povodně a znovu je nejvíce odskákal Beroun a České Budějovice. „Dne 23. června pošla z dlouhotrvajících dešťů, ve městě Berouně stál více než třetí díl domů ve vodě až do třetího dne, přičemž rodičové se svými dítkami se na hůry utéci museli.

Vrata u dolejší brány vypáčeny, na 30 domů se pobořilo a městské zdi a valy k východní straně se náramně porouchaly, a na polích a lukách okolo obou řek vše na mizinu přišlo.“ Jedna z největších záplav ve zmapované historii se Čechami prohnala v roce 1784. Opět jí předcházela tuhá zima, jak dokládá kronika z Městce Králové:

„Roku 1784 byla veliká zima; začalo mrznout hned 1783 po sv. Martinu (11. 11.) a po vánocích tak hojnost sněhu napadlo, že na rovině víc než 1 loket ho leželo a mrazy takový, že jich od 50 let staří nepamatovali. Led byl na rybnících tlustej 2 a ¼ lokte“.

(Jeden český loket odpovídá zhruba 60 cm). Koncem února začalo náhle a vytrvale pršet. Nejen v Čechách a na Moravě, deště zvedly hladiny i Dunaje, Seiny nebo Rýna. V českých zemích na tom nejhůře byla Vltava, Labe a Odra.

Vltavou v Praze se tehdy hnalo 4 580 kubických metrů za vteřinu, tento „rekord“ byl překonán až v roce 2002. Výrazně byl poškozen Kamenný (Karlův) most, voda udělala Benátky i ze Štětí, Strakonic, Hradce Králové nebo Roudnice. Extrémní povodně si pak na nějaký čas daly pokoj, vědět o sobě daly v roce 1845. Vlivem výskytu holomrazů v prosinci 1844 došlo k hlubokému promrznutí půdy, na níž pak napadlo velké množství sněhu.

Když sníh tál, nemohl se do půdy zmrzlé na kámen vůbec vsáknout a ohromné množství vody ze sněhu a dešťových srážek během oblevy tak odteklo přímo.

Důležitým faktorem při dané povodni byla absence dílčích zimních oblev, které by průběžně zmenšovaly celkové množství sněhových zásob. Průtok Vltavy se znovu vyšplhal na 4500 m3 za vteřinu. 29. března přesahovala hladina řeky pod Vyšehradem výšku pěti metrů.

Na hrozící nebezpečí upozorňovaly výstřely z děl, evakuováno muselo být 7 000 obyvatel Prahy. Na Moravě povodeň zdevastovala město Břeclav, když se voda převalila přes špatně postavený železniční násep.

Symbolem povodní v roce 1997 se stala obec Troubky.
Symbolem povodní v roce 1997 se stala obec Troubky.

Když večer 2. září 1890 Pražané uléhali ke spánku, netušili, jaké nepříjemné překvapení je druhý den čeká. Ten rok byl mokrý a vlhký. V Čechách pršelo téměř celé jaro a léto. „Hospodáři léta tak mokrého nepamatují.

Nebesa chrlila napořád spousty vod, silnice a železnice tu a tam stávaly se nesjízdnými, mnohé hráze železniční protrhány a jízda zastavena,“ popisují dobové prameny.

Koncem srpna byla nasycenost povodí řek na samém vrcholu. Začátek září pokračoval ve stejném duchu. Vytrvalé srážky zasáhly především Vltavu, Lužnici a Berounku. 3. září okolo čtvrté hodiny ranní pražský klid prořízly výstřely z děl.

V té chvíli už byla hladina Vltavy více než dva metry nad normálem a přicházely i první ztráty na životech.

Rakouští vojáci tehdy v Karlíně rozebírali pontonový most, dvacet z nich přitom strhla přílivová vlna… Voda valící se směrem na Prahu s sebou nesla pramice, vory, naplavené dříví, kusy přístavů a plováren, které se ještě tříštily o jezy.

Tento materiál se nahromadil u mnoha mostů a vytvářel na ně tlak. Ve tři odpoledne Vltava vystoupala už 3,5 metru nad normál. Nezahálely ani ostatní řeky, třeba Berounka, a vody přibývalo.

V noci se Podolím, které v té době bylo ještě samostatnou obcí, prohnala už pětimetrová vlna. 4. září v půl šesté ráno starodávný Karlův most nevydržel tlak naplaveného dřeva.

V tu chvíli se do rozbouřené vody sesypaly jeho dva oblouky, za čtyři hodiny poté je následoval třetí a k tomu dva pilíře.

Devastace památky byla jistě smutná, horší však bylo, že při zborcení mostu zahynulo také několik lidí. „Mimo požár Národního divadla nezažila Praha událost, která by obyvatelstvo tolik ohromila, jako zkáza Karlova mostu,“ napsaly dobové noviny.

Slavný most pobořila povodeň před tím naposledy v únoru 1784, kdy stržené vory a ledy ucpaly oblouky, voda podemlela a silně poškodila pět pilířů. Ve Vltavě tehdy skončila i vojenská strážnice umístěna na mostě. Voda se rozlila do velké části města.

Pod vodou se ocitlo okolí Národního divadla, ulice Karlova či Husova. Zaplaven byl celý Josefov až ke svatému Haštalu, petrská čtvrť, pobřežní část Karlína nebo značná část Holešovic, které v té době byly součástí Prahy teprve šest let.

Celkem bylo zatopeno 4 000 domů, dodnes jsou na zdech staré Prahy patrné značky připomínající tehdejší katastrofu. Vltava v Praze kulminovala 4. září mezi 20. a 22. hodinou. Rozvodněná řeka nadělala paseku i za Prahou v okolí Mělníka.

Řádilo i Labe, které za sebou nechávalo zkázu již od východočeské Jaroměře až k Ústí a k Děčínu. Zároveň se protrhly hráze několika rybníků u Třeboně. „Veliké neštěstí zastihlo matičku českou zem, způsobeny ohromné škody na majetku nešťastného lidu.

Bude potřeba dlouhé doby a usilovného namáhání, aby zaceleny byly rány způsobené na národním majetku,“ psaly na podzim roku 1890 Krameriovy noviny. Neplynuly ani tři měsíce a část Čech byla znovu pod vodou a bahnem.

V listopadu postihly západní Čechy nové přívalové deště. A tentokrát se obětí povodní staly Karlovy Vary, které v té době zažívaly netušený rozvoj.

Jeho odrazem byla především výstavba velkolepých staveb v centru města. Centrem města protéká jinak klidná říčka Teplá. 24. listopadu 1890 se však z beránka stala dravá šelma. Voda vystoupala až do prvních pater domů, které stály přímo u řeky.

Centrum města bylo zdevastované. Tehdejší starosta Karlových Varů, jež v té době byly německy hovořícím městem, byl Eduard Knoll. Právě za jeho úřadování se Vary staly perlou západních Čech.

Ovšem listopadové záplavy se mu staly osudnými. Sám se účastnil záchranářských prací a to se vší vervou. Když jedenapadesátiletý muž zahlédl, jak se ze záchranného lana utrhl jeden člověk, jeho vystresovaný organismus extrémní námaze podlehl.

Starostu ranila mrtvice a stal se jedinou obětí karlovarské povodně. Muž, na kterém Knollův zrak spočinul naposledy, byl z divoké vody nakonec zachráněn…

Voda valící se přes kamenný most v Písku.
Voda valící se přes kamenný most v Písku.

Dvacáté století znamenalo pro naši zemi spíše éru politických kotrmelců, přírodní živel však o sobě dával vědět i nadále.

Přímo symbolické byly záplavy, které Čechy postihly dne 15. března 1940, v den prvního výročí nacistické okupace… Další velká voda se přihrnula v roce 1954. V červenci byla částečně zaplavena některá města u Vltavy, Otavy či Berounky – Strakonice, Vodňany, Písek, Budějovice, Beroun, Rokycany.

Prahu tedy před větší katastrofou zachránila přehrada na Slapech. Červen roku 1970 se zapsal černým písmem do dějin jižní Moravy.

V úterý 9. června se nad Brněnskem, Kyjovskem a Prostějovskem prohnaly mohutné bouřky, které rozvodnily říčky Kyjovku, Trkmanku a některé jejich přítoky.

O výjimečném rozsahu průtrže mračen svědčí skutečnost, že během dvou hodin spadlo v poměrně malém okruhu 195 mm vody. Pro srovnání je to přibližně jedna třetina obvyklých srážek v této oblasti za celý rok. Následky byly tragické.

Z Trkmanky se stal veletok široký 300 metrů. Byť povodeň trvala jen několik hodin, stačila napáchat ohromné škody, zvláště v obci Lovčice.

Tam se voda vřítila tak rychle, že lidé v jednom domě museli narychlo provrtat díru do stropu a odtud se před živlem schovat na půdě. Celkem byla v Lovčicích zatopena třetina všech domů v obci, sedm z nich bylo zcela zničeno.

V Dražůvkách, kde byla podobná situace, pak lidé na poslední chvíli zachraňovali ohrožené děti z mateřské školy. Obec Šardice je známá především svým vínem, ale od roku 1830 jsou v jejím okolí známa i naleziště lignitu, tedy geologicky nejmladšího druhu hnědého uhlí.

Horníci na hlubinném dole Dukla byli v plné práci i onoho nešťastného 9. června 1970. Voda ze záplav si bohužel našla svou cestu i sem. Živel zaplavil 33 kilometrů podzemních štol. Ze 110 horníků, kteří v té chvíli byli v podzemí, se jich 34 už domů nevrátilo.

Pětatřicátou obětí jihomoravské povodně pak bylo tříleté děvčátko, které se utopilo v jednom ze zatopených sklepů…

Utopená souprava metra ve stanici Florenc.
Utopená souprava metra ve stanici Florenc.

Poslední dvě velké povodně, o kterých bude řeč, jsou ještě v živé paměti. V roce 1997 se pod vodou ocitla téměř celá Morava a také východní Čechy. Během několika málo dnů spadlo v povodí Odry a Moravy místy až přes polovinu ročního úhrnu.

Voda se okamžitě začala valit z hor do nížin. Vše začalo na Jesenicku a Bruntálsku, kde 6. července byly odříznuty některé obce a řada domů podemletých vodou se sesula k zemi. Voda nabrala neskutečnou rychlost blížící se k šedesáti kilometrům v hodině.

Příval deště zaplavil většinu silnic v okresech Nový Jičín, Frýdek-Místek, Vsetín, Karviná a Ostrava. Prakticky všude byly vyhlášeny stavy povodňové aktivity, včetně těch nejvyšších. Už další den se objevily zprávy o prvních obětech povodní.

Z břehů se vylily Opava, Opavice, Bělá, Bečva, Tichá Orlice, Třebovka, Smědá, Úpa a Morava. U Suchdolu nad Odrou na Novojičínsku na podemleté trati vykolejil mezinárodní rychlík Sobieski, více než 60 lidí bylo zraněno.

8. července se svět dozvěděl o existenci obce Troubky. Voda zde během několika hodin téměř srovnala vesnici se zemí… Kritické situace v těch okamžicích zažívali i obyvatelé Kroměříže a Olomouce.

10. července se katastrofa přesunula na jihovýchod Moravy k Uherskému Hradišti. V té době bylo evakuováno již 25 000 lidí a objevily se první případy rabování.

Moravské povodně se dostaly i do televizního zpravodajství globální televize CNN. V okolí řeky Moravy bývaly lužní lesy, zvyklé na záplavy, jenže ty mizely na úkor zástavby.

A tak, když 29. července byl v Břeclavi odvolán poslední třetí povodňový stupeň, spoušť, kterou po sobě voda zanechala, byla strašlivá. Katastrofa si vyžádala padesát lidských životů.

80 000 lidí bylo evakuováno, ovšem celá osmina z nich se po opadnutí vody neměla kam vrátit. Zničených domů či bytů bylo skoro 3 000, bylo vydáno na 1500 demoličních výměrů. Zdevastovány byly i leckteré důležité dopravní stavby.

Záplavy také ukázaly nepřipravenost úřadů, neexistenci protipovodňových plánů a špatnou údržbu vodních toků. Obec Troubky doplatila na nefunkční výstražný systém.

Byly zaznamenány i ekologické havárie v podobě 19 závažných úniků škodlivých látek z vytopených skladů, ve zhruba 80 % přitom šlo o únik ropných látek.

Například z Dřevokombinátu ve Vrbně na Bruntálsku povodeň odnesla 1600 litrů olejů a 450 tun olejů z ostravské firmy Ostramo. Celkové škody přesáhly 60 miliard korun, což představovalo 12 procent státního rozpočtu roku 1997.

Řeka vylitá z břehů v pražských Holešovicích.
Řeka vylitá z břehů v pražských Holešovicích.

Po roce 1997 si leckdo říkal, že co se týče povodní, hůře již být nemůže. Jenže už o pět let později vodní živel řádil znovu.

Tentokrát nechal vydechnout Moravu, která se z přívalu vody ještě nevzpamatovala, a zaměřil se na Čechy. Sedmý srpnový den roku 2002 byl více než deštivý. Ten den se v jihozápadních Čechách vylily ze svých břehů první vodní toky.

Situace se však nezdála příliš vážná, rozvodněné říčky záhy kulminovaly a začaly klesat. Přišlo uklidnění, které však bylo jen krutým žertem osudu.

Nad jihozápadními Čechami se k sobě blížily dva frontální systémy, které se chystaly spustit katastrofu… Déšť padal neustále a nasáklá půda jej již nestíhala vstřebávat.

Další dny tak začaly hladiny řek znovu stoupat a 12. srpna již byl zatopen Český Krumlov, České Budějovice a další města. V Praze se začalo s evakuací a na poslední chvíli byly uzavřeny některé stanice metra.

V jedné ze stanic dokonce zůstala stát vlaková souprava. Stačilo pár okamžiků a páteřní dopravní systém metropole byl pod vodou.

Na Vltavě se očekávala padesátiletá voda, málokdo však tušil, že klidná řeka protékající českou metropolí zlomí všechny známé rekordy. 13. srpna je již řada míst bez proudu, za své berou některé mosty.

Odpoledne toho dne začíná voda na jihu Čech opadat, nicméně Ústecký kraj se začíná připravovat na nejhorší.

I tyto záplavy mají své symboly, tentokrát v podobě obcí Metly a Zálezlice, které čekal podobný osud jako v roce 1997 Troubky. Další den voda kulminuje i v Praze. Korytem Vltavy i mimo něj se řítí v tu chvíli více než 5 000 m3 vody za vteřinu.

Protipovodňové zábrany v podstatě neexistují a metro je zaplavené, což způsobuje dopravní kolaps, jaký Praha nepamatuje. Voda přitéká i do areálu Spolany Neratovice a odsud s sebou odnáší dál řadu toxických látek. Povodňová vlna pak postihla i severní Čechy.

Na Litoměřicku především v okolí soutoku Labe s Ohří se voda v některých místech rozlila do šíře 10 km, zatopeno bylo na 30 vesnic a několik menších měst, například Terezín. Celkem přišlo o život 17 lidí.

Nejvíce obětí, čtyři v jeden den, zemřelo hned na počátku povodní, 8. srpna. Přímo ve vodě našlo smrt deset lidí, ostatní zahynuli po námaze spojené se záchrannými pracemi nebo po pádu podmáčeného stromu. Své domovy muselo opustit téměř čtvrt milionu lidí.

Škody na majetku dosáhly 73 miliard korun. Metro začalo v původním rozsahu fungovat až v březnu 2003, opravy stanic ale trvaly ještě dalších devět měsíců. Od té doby neuplynul skoro rok, aby některá část České republiky nebyla vystavena povodním.

Čím je to způsobené?

V posledních letech se třeba proměnil chod arktické oscilace, což je schopnost výměny vzduchu mezi severem a středními šířkami. Změnil se i stav lesa, kde je příliš velké množství smrkových monokultur, při jejichž těžbě vznikají rozsáhlé holiny, a takto poničené lesy nedokážou dostatečně vstřebávat srážky. Za povodně nese spoluodpovědnost i způsob obdělávání zemědělské půdy.

Zde jsou na vině především rozsáhlé meliorace z osmdesátých let.

Celoroční srážky jsou stále podobné, mění se však jejich rozložení během roku. Úcta ke krajině je na bodu mrazu, na místech lužních lesů, schopných zastavovat rozlitou vodu z koryt, vyrůstá zástavba obytných bloků, ale i velkoskladů.

Vyasfaltovaná půda samozřejmě nemá absorpční schopnosti. Naši předkové v povodňových zónách svá obydlí většinou nestavěli, dnes developeři lákají na romantiku s výhledem na řeku.

Svou úlohu rovněž hraje i člověkem způsobená změna klimatu. Velkým povodním se nikdy nevyhneme, záplavám však lze vzdorovat.

V České republice funguje velmi slušný záchranný systém i mobilní protipovodňové hráze již v záplavách po roce 2002 prokázaly svou dobrou účinnost. Je třeba lépe využít i systém přehrad, jakým je například vltavská kaskáda.

Pokud se poučíme z předchozích zkušeností se záplavami, škody při těch dalších, které zcela jistě přijdou, již nemusejí být tak vysoké…

Foto: Daily Mail, Wikipedie, Flickr. Článek vznikl ve spolupráci s časopisem 21. století.
reklama
Související články
Historie
Boty na podpatcích nosili už starověcí egyptští řezníci
První podpatky se objevují už na vyobrazeních ze starověkého Egypta. V říši na březích Nilu určovaly společenské postavení svého nositele. Pyšnili se jimi lidé, kteří se řadili k tehdejší společenské smetánce. Podpatky zde nosili i řezníci, ovšem z ryze praktického důvodu, ato aby se mohli brodit v krvi mrtvých zvířat. V antickém Řecku a Římě znali sandály s vysokou platformou, […]
Historie
Skryté památníky druhé světové války: Kde je najdeme?
Od konce druhé světové války nás dělí již dlouhé časové období. Krajina Evropy dávno zahladila stopy po bojích a druhoválečná vojenská technika si našla místo v muzejních expozicích. Jsou zde ale i skryté památníky, přízrační svědkové nelítostného globálního konfliktu. Najdeme je ve vodním prostředí. Právě zde můžeme v některých lokalitách na válečná mementa  narazit. Někdy nám […]
Historie
Proč dostal Mikuláš II. přezdívku „krvavý car“?
„Tato událost téměř čítankově ilustruje, jak silnému vlivu svých starších rodinných příslušníků byl vystaven tehdy osmadvacetiletý Mikuláš na začátku své vlády,“ vysvětluje současná rakouská autorka Elisabeth Hereschová. Na mysli má událost, ke které dojde 30. května 1896 na Chodynském poli v Moskvě. Jde o oslavu korunovace ruského cara Mikuláš II. Alexandrovič (1868–1918) pro lidové masy. […]
Historie
Mt. Rushmore: Svatyně demokracie v Černých horách
Hlavy čtyř amerických prezidentů, vytesané do skály, se staly jedním ze symbolů Spojených států. Známé skalisko Mt. Rushmore se nachází v Černých horách, 244 jižně od Keystonu v Jižní Dakotě. Hlavy v žulových skalách jsou vysoké 18 metrů. Sochy dokončené v roce 1941 každý rok navštíví na 2 000 000 návštěvníků. Black Hills si bez nich nyní dokáže […]
reklama
zajímavosti
V americkém městečku mají všude blízko. Celé je totiž v jednom domě!
Komu snad alespoň jednou v životě neproblesklo hlavou, jak by bylo skvělé mít obchod jen pár metrů od svého bydliště a moci si tam v klidu dojít v bačkorách. Nebo to mít do školy stejně daleko jako z pokojíčku do obýváku a nemuset zbytečně brzo vstávat. Ačkoliv to jsou všechno představy z říše snů, podobné místo opravdu existuje. Jen se […]
Láska prochází žaludkem: Přírodní afrodiziaka
Již naši předci využívali všechno přírodní, co svou barvou a chutí navozovalo erotickou atmosféru. Ze zkušenosti totiž věděli, že přírodní afrodiziaka mohou zvyšovat libido. Ostatně například některé léčivé rostliny jsou v tomto smyslu doporučovány i dnes… Kupříkladu v případě máty Arabové věřili, že posiluje mužnost. Není se čemu divit, i dnešní bylinkáři ji doporučují při […]
Starověká čínská medicína: Tradice i časté mýlky
Tradiční čínská medicína je dnes jednou z celosvětově nejrozšířenějších metod tzv. alternativní medicíny. Široká vědecká obec za nejcennější složky čínské medicíny považuje například masáže, cvičení čchi-kung nebo samozřejmě též doporučení zdravé životosprávy. Tradice akupunktury Západní medicína se v tradicích čínského léčení mohla inspirovat kupříkladu ve využívání efedrinu či kafru. Jedním z čínských objevů je též […]
Podivuhodné dřeváky: Dá se na nich i bruslit!
Sedí na zídce kousek za vsí, dlouhé coby jí padají přes ramena. Sleduje, jak se jí bosé nohy v neuměle vyrobených dřevácích kymácejí sem a tam – a zasněně se usmívá. „Griet! Tady jsi! Hledala jsem tě snad všude,“ vynoří se zpoza zatáčky kamarádka. Její zrak hned padne na humpoláckou obuv: „Páni! On tě vážně […]
reklama
historie
Bitva na Bílé Hoře 1620: Předehra k dlouhé válce
Třicetiletá válka je teprve na svém začátku, ale pro české stavy nadchází okamžik pravdy. Už zítra, v neděli 8. listopadu 1620, vypukne bitva, která ovlivní české země na dlouhá staletí. Skoro dvacet tisíc výhodně postavených stavovských vojáků se šikuje proti početnějším katolickým armádám. Výsledek nelze předpovídat, jedno je ale jisté – Bílá hora u Prahy bude […]
Oradour-sur-Glane: Francouzské Lidice nepřežilo 643 lidí
Dětský pláč rezonuje kostelem. Vojáci zamknou dveře. Až vyrabují vesnici, vrátí se ke svatostánku a odpálí zápalnou bombu. Kdo se pokusí utéct, zahyne dávkou z kulometu. Umře 248 žen a 205 dětí. Nejmladšímu z nich bude jen 8 dní. Zůstává jen otázka: Proč? Když 10. června 1944 kolem 13.30 hodin obklíčí 150 nacistických vojáků vesničku […]
(Ne)obyčejné stříbro: Zbraň, měna i lék
Když se řekne stříbro, většina lidí si vybaví šperky nebo chemickou značku Ag. Ale věděli jste, že je to jeden z prvních kovů, který naši předci používali? Hodí se nejen na výrobu nádob nebo mincí, ale i k fotografování, v medicíně nebo jako zbraň proti vlkodlakům. Stříbro je známé už od dávných dob a patří […]
„Časové konzervy“ v archeologii: Po otevření urychleně spotřebujte! Ale jak?
Známe to všichni z etiket konzervovaných či jinak stabilizovaných potravin. Poučky typu: po otevření urychleně zkonzumujte – nejlépe hned, do 24 hodin, do tří dnů… Důvod je jasný. Obsah takové „konzervy“ se začne brzy po otevření kazit. Co když ale hovoříme o pomyslné „časové konzervě“, která byla a je archeologickou senzací? Když se znovu na […]
Nenechte si ujít další zajímavé články
Plněná cuketa s kuskusem, zeleninou a šunkou posypaná sýrem
tisicereceptu.cz
Plněná cuketa s kuskusem, zeleninou a šunkou posypaná sýrem
Suroviny 4 rajčata 3 cibule 8 lžic kuskusu 150 g uzené slaniny 200 g šunky 200 g strouhaného sýra Postup Cuketu podélně rozřízněte a vnitřek vydlabejte. Vydlabaný vnitřek nakrájejte na m
Hrádek u Nechanic: Po stopách šlechtického rodu Harrachů
epochanacestach.cz
Hrádek u Nechanic: Po stopách šlechtického rodu Harrachů
Reprezentační sídlo starobylého rodu Harrachů je ideálním prostředím k udržování starých tradic. A na zámku Hrádek u Nechanic dobře vědí, co zajímavého pro své návštěvníky připravit. Známý novogotický zámek Hrádek u Nechanic byl vystavěn hraběcí rodinou Harrachů mezi lety 1839 až 1857 jako jejich letní lovecké a reprezentační sídlo. Vyznačuje se nejen anglickou architekturou, bohatě zdobenými
Velikonoce s Baronem
iluxus.cz
Velikonoce s Baronem
Velikonoce klepou na dveře, a jak lépe je strávit než v přítomnosti prvotřídních českých ovocných specialit a pálenek Baron Hildprandt. Nenechte se zaskočit dospělými koledníky, a kromě obarvených vaj
Čočková polévka s cizrnou a zeleninou
panidomu.cz
Čočková polévka s cizrnou a zeleninou
V této vegetariánské verzi supluje bílkovinu zelená čočka a cizrna, která chuťově doplňuje rajčata i brambory s řapíkatým celerem. Klidně uvařte toto jídlo z dvojnásobné dávky, určitě si nikdo nebude stěžovat ani druhý den, kdy se skvěle rozleží. Ingredience 300 g brambor 3 řapíkaté celery (200 g) 2 stroužky česneku 1 menší cibule 2 lžíce olivového
Jak shodit kila a nepřibrat
nejsemsama.cz
Jak shodit kila a nepřibrat
Přejídáte se, jenže pak si vyčítáte nadbytečná kila? Do posilovny vás nikdo nedostane? Moc toho nenaspíte a v práci máte stres? Zkuste na to jít jinak. Asi vás překvapí, že váš chytrý metabolismus sám od sebe spálí 1300 až 2000 kalorií denně, bez jakékoli aktivity. Kolik přesně, to už záleží na vaší váze, výšce i jiném. Už to je ale přece dobrý
Co vše skrývá zřícenina hradu Házmburk?
enigmaplus.cz
Co vše skrývá zřícenina hradu Házmburk?
Zřícenina gotického hradu Házmburk, jež najdeme u vsi Klapý, asi 3,5 kilometru severozápadně od města Libochovice v okrese Litoměřice, je opředena nejednou bájí a pověstí, tak jako ostatně každé staro
Průmyslové potraviny jako zhouba našeho zdraví?
21stoleti.cz
Průmyslové potraviny jako zhouba našeho zdraví?
Člověk je tvor nepoučitelný, zejména co se skladby jídelníčku týká. Jakmile má možnost dopřát si potraviny s vysokým obsahem cukru, soli nebo tuku, nedokáže odolat. Přitom by měl. S každou další porcí
Moderní rezidence u rovníku
rezidenceonline.cz
Moderní rezidence u rovníku
Rezidence vznikla v rovníkovém Ekvádoru. Betonová stavba rozvržená do tvaru písmene T působí přes svou masivní konstrukci příjemně svěžím, elegantním a odlehčeným dojmem. Tři podlaží, tři obytná kř
Jak jsem zkoumala svůj rozvětvený rod
skutecnepribehy.cz
Jak jsem zkoumala svůj rozvětvený rod
Seděla jsem nad archivem dlouho do noci a kolem mě se promenádovali duchové mých předků. Pak zamířili do jídelny ke kulatému stolu. Do toho domu po prarodičích jsem se přistěhovala nově, bydlela jsem tu zatím jen pár dní. Domek byl hodně dlouho opuštěný, protože babička s dědou už před lety odešli bydlet do domova seniorů, kde měli
Kameny Ica: Dokazují, že jsme žili s dinosaury?
epochalnisvet.cz
Kameny Ica: Dokazují, že jsme žili s dinosaury?
Na více než 15 000 kamenech s rytinami najdeme údajně potvrzení prakticky všeho, o čem dnešní záhadologové sní. Obrázky zachycují dinosaury, pokročilé lékařské zákroky nebo pokročilé technologie, nápadně připomínající ty moderní. Jsou kameny skutečné? Kdo je mohl vytvořit a co všechno by měly dokazovat?   Peruánský lékař Javier Cabrera Darquea (1924–2001) slaví 42. narozeniny. Mezi dary se
Richard Lví srdce krutostí šokoval muslimy i křižáky
historyplus.cz
Richard Lví srdce krutostí šokoval muslimy i křižáky
S rukama pevně svázanýma za zády je postupně vyvádějí z města do pouště. Tam na ně již čekají kati. Marně budou muslimští vojáci sultána Saladina bušit do křesťanských řad, aby zachránili své souvěrce. Jejich osud je zpečetěn. Přezdívají mu Lví srdce. Už jeho současníci pohlížejí na anglického krále Richarda I. (1157–1199) jako na hrdinu, rytíře
Radostná událost v rodině Leoše Mareše!
nasehvezdy.cz
Radostná událost v rodině Leoše Mareše!
U Marešových se slaví! Syn Jakub (18) se dostal na prestižní univerzitu Florida Southern College v Americe, kde se kromě studií byznysu bude také věnovat vodnímu lyžování, ve kterém je opravdu dobrý.