Výtah mimo provoz je většinou důvodem k zlosti, protože představa několikapatrového výstupu dokáže zvednout tlak i hladinu adrenalinu.
Mnoho lidí však váží cestu tisíce kilometrů, aby se dobrovolně vydali nahoru po některých nejšílenějších schodištích pod širým nebem.
O tom, jak vypadají „schody se silou osobnosti“, jsme již psali. Dnes se zaměříme na něco trochu jiného.
Pokud chce někdo pracovat na své fyzičce, nadýchat se čerstvého vzduchu a ještě se pokochat nádhernou přírodou, může si naplánovat zájezd na některé ze strmých venkovních schodišť. Je to skoro lepší, než posilovna.
Pokud netušíte, kam všude je možné se za takovým zážitkem vydat, můžete se inspirovat následujícími tipy.
Vzhůru na monolit
Obrovská a zvláštně tvarovaná skála El Peñón de Guatapé (také La Piedra del Peñol) na severovýchodě Kolumbie se nachází v nadmořské výšce 2135 metrů a samotná měří 220 metrů.
Monolit poprvé pokoří pětice kamarádů v roce 1954. Ti, kteří se dnes chtějí z La Piedra del Peñol podívat do okolí, mají cestu o něco jednodušší. Nahoru vede schodiště o 740 schodech, umístěných ve skalní průrvě.
Zhruba uprostřed si mohou poutníci odpočinout v malé svatyni, zasvěcené Panně Marii. Nahoře je čeká překrásná vyhlídka do okolí, třípodlažní vyhlídková věž, obchod se suvenýry a posezení.

Magická studna
Při prvním pohledu se těžko odhaduje, o co tady vlastně jde. Masa kamene o 13 patrech totiž připomíná antický amfiteátr. Schodiště o 3500 schodech je však součástí známé studny Chand Baori u vesničky Abhaneri ve státě Radžastán na severovýchodě Indie.
Její stáří se odhaduje až na 12 století. Kdysi zásobovala vodou celé okolí. Stavba působí tajemně a magicky. Je to také proto, že její okolí zdobí pozůstatky chrámu, sochy a rytiny. Ve spodním patře studny je zhruba o 6°C chladněji, než na povrchu.
Proto byla studna využívána během intenzivních veder jako místo komunitního setkávání.
Opuštěný chrám: nahoru námaha, dolů hrůza
Angkor v Kambodži je jednou z nejvýznamnějších kulturních památek a archeologických nalezišť. Jednou ze zdejších pamětihodností je chrám Ta Keo. Je jedním z prvních, ne-li zcela prvním, který zde byl postaven převážně z pískovce.
Schodiště, které musí turisté zdolat, aby se dostali do nejvyšší úrovně tohoto chrámu, vede od jedné terasy ke druhé a není nic pro slabé povahy. Je totiž tak strmé, že si návštěvníci památky při cestě nahoru musí pomáhat rukama.
Někdy je to však ještě selanka proti tomu, co je čeká cestou zpět. Mnozí turisté při vzpomínkách na výstup líčí studený pot a zoufalství, které se jich zmocnilo, když se podívali dolů a uvědomili si, že musí po schodech také sestoupit.

Poustevna nad mořem
Ostrůvek Gaztelugatxe se nachází v Biskajském zálivu u severního pobřeží Španělska a je spojen s pevninou pomocí umělého mostu. Je nejenom útočištěm pro různé druhy mořských ptáků, ale také místem, které znají fandové seriálu Hra o trůny ze 7. série.
Na vrcholu ostrova leží bývalá poustevna, pojmenovaná San Juan de Gaztelugatxe, zasvěcená svatému Janu Křtiteli. Pochází z 9. nebo 10. století a vede k ní schodiště s 231 schody.
Některé zdroje pak uvádějí jiný počet, například 229 nebo 237. Pověst tvrdí, že kdo v pořádku dorazí až nahoru, měl by 3x zazvonit na zdejší zvon a splní se mu přání, které si v tu chvíli pomyslí.

Cesta na fjord
Lysefjord je fjord v jihozápadním Norsku. Výstup na jeho vrchol po 4444 schodech je známou turistickou atrakcí. Délka schodiště je zhruba 1,5 kilometru. Výstup po úzkých a strmých schodech zabere 4 až 5 hodin. V deštivém počasí to rozhodně není žádný med.
Po zhruba 700 schodech si turista může výstup ještě rozmyslet. Pokud mu dochází dech nebo odvaha, jednoduše odbočí přímo ze schodiště na lesní stezku a po lehké hodinové túře se ocitne dole v přístavu. Kdo dojde až nahoru, je odměněn úchvatnou vyhlídkou na okolní fjordy.
