Skip to content

Posvátná zvířata: Proč japonští Ainové pečovali o medvědy jako o vlastní děti?

V koši po italské řece Tibeře plují dva novorozenci. Proud odnese košík do jedné z říčních zákrut a vyhoupne ho na břeh. Vlčice, slídící podél řeky, ucítí kořist. Přiběhne ke koši a očichává dva chlapce, nemanželské syny římského boha války Marta a vestálky, svedené kněžky. Přihodí se ale něco nečekaného. 

Místo aby se chlapci stali její potravou, chová se k nim jako ke svým mláďatům. Odkojí je  Svým mateřským mlékem. Zachrání tak život Romulovi a Removi, kteří roku 753 př. n. l. založí město Řím. „Jejich vlčí matka se stala nejen symbolem samotného města, ale i neohroženosti a dravosti celé Římské říše,“ píše Saunders. Při slavnostech na počest boha plodnosti proto Římané uctívají i vlčici.

Německo, Francie, Anglie: Prase přináší plodnost

„Prase bylo posvátné u Keltů, velmi oblíbeným zvířetem bylo v antice,“ říká Stanislav Komárek, profesor přírodních věd na Karlově univerzitě. Keltové se sklání před kancem, symbolem plodnosti a přírodní síly. Posvátná úcta, kterou k němu chovají, jim ovšem nebrání v tom, aby je lovili. Roku 300 př. n. l. se skupinka keltských mužů chystá na lov. Brousí si svá dlouhá kopí, kterými propíchnou zvířata. Druidové, keltští kněží se dokonce odvažují sami sebe nazvat kanci. Chtějí tak odhalit znalosti a tajemství lesa, která prý kanci ovládají.

Severní a střední Amerika: Bizoní kráva zajistí mír

Bílá bizoní kráva věnuje v polovině 19. století náčelníkovi indiánského kmene Siouxů kouzelnou dýmku, která symbolizuje mír a hojnost. Její duch chrání Indiány a zajistí bohatý lov. Vidět bílého bizona znamená záruku spokojeného života. Bizon v indiánském jméně dodává svému nositeli sílu. V životě Indiánů ale mají výsostné postavení i další zvířata. Koně mají moc zbavit člověka zla, které k němu přišlo při setkání s nepřítelem. Orlími pery se smí zdobit jenom nejvýznamnější muži kmene. Pero značí vyšší duchovní úroveň.

Japonsko: Medvědí duch se vrací

Nastává jaro. Ainové, původní obyvatelé dnešních japonských ostrovů, vyrážejí roku 1600 do hor. Jakmile chytí medvídě, vrátí se s ním do vesnice. Chovají se k němu jako k bohovi zvanému kamui. Dva roky medvěda krmí laskominami a pak ho zastřelí šípem. Poté se konají medvědí slavnosti. Během nich Ainové zpívají a tančí. Ke slovu se dostává strunný nástroj zvaný tonkori. Podlouhlým tělem připomíná ženu, zvukem medvědí chůzi. Duch medvěda podle ainské víry zůstává naživu, i když zvíře zemře. Ostatním medvědům v horách vylíčí, jak dobře si ve vesnici žil. Medvědi se pak odváží blíže k Ainům, a tím jim usnadní lov.

Medvědí duch má japonským Ainům zajistit dobrý lov.

Austrálie: Proti psům staví ploty

Vzduch nad vyprahlou červenou pouští se roku 1900 chvěje horkem. Ze země trčí trsy suché trávy. Na obzoru se objeví silueta psa. Aboriginci, domorodí Australané, ztichnou. Respektují psy Dingo jako posvátné pány divočiny. Když ale na kontinent dorazí běloši a začnou zde farmařit, Dingo se stává jejich nepřítelem. Navzdory tomu, že Aboriginci psy uctívají, běloši se s nimi nemazlí a vítají je kulkami z pušek a otrávenými návnadami. Staví proti nim ploty. Ve 40. letech 20. století dokonce vzniká tzv. Dingo fence. Plot dlouhý asi 5600 km. Rozděluje Austrálii na úrodnější jihovýchodní část plnou farem a méně úrodnou druhou část.

Foto: wikipedia.org, pixabay.com, pxhere.com, pixnio.com
Právě v prodeji
Sdílej!
Komentáře
Další články z rubriky Záhady a tajemství
Zobrazit více …