Nemají jednoduchý úkol. Na trůn mnohonárodnostního Rakouska-Uherska usedají po smrti císaře Františka Josefa I. v době 1. světové války. Zita Bourbonsko-Parmská a Karel I. Jací byli ve skutečnosti? Jak jim to společně klapalo.

Budoucí císařovna Zita Bourbonsko-Parmská (1892‒1989) získává přísné klášterní vychování.

Učí se anglicky, francouzsky, italsky a německy, hraje na hudební nástroje.  Pyšní se nápadně velkýma tmavýma očima, krásnými vlasy kaštanové barvy a štíhlounkou postavou. Je považována za velkou a působivou krasavici.

Posvěcení od papeže

Zbožná a krásná dívka se se svým budoucím manželem, posledním rakousko-uherským císařem Karlem I. (1887‒1922) setkává ve Františkových Lázních.

Manželi se stanou roku 1911. Jejich sňatek posvětí svým souhlasem i papež Pius X. (1835‒1914). Novomanželé pobývají v Brandýse nad Labem a žijí poklidný život. Zita se zde učí česky. Klid rodinného života naruší v roce 1914 začátek 1. světové války.

Stále se považuje za císařovnu

Zita „byla Karlovou intimní politickou rádkyní, ona byla „šedou eminencí,“ která podněcovala některá Karlova překvapivá politická rozhodnutí,“ uvádí současný český historik Jaroslav Čechura.

Je neobyčejně silnou osobností a vždy neochvějně a věrně stojí za svým chotěm. Je jeho velikou oporou. Nesouhlasí s ním však v jednom okamžiku.

Karel I. pochopí, že mnohonárodnostní říše skončila, přežila se a on musí trůn opustit – nic jiného mu prostě vzhledem k vývoji situace nezbývá. Udělá tedy tento zásadní krok. Zita se však s velkou vnitřní energií se staví proti abdikaci svého manžela.  Za císařovnu se považuje i po jejím podpisu 11. listopadu 1918.