Myšlenka křížit různé druhy není nová a u řady z nich se to s úspěchem praktikuje. To však neplatí o křížení člověka s opicí. Jejímu uvedení do praxe však kromě etického hlediska brání i anatomické odlišnosti a především genetická propast.

Přirozenou cestou by potomek člověka a šimpanze tzv. humanzee nikdy na svět nepřišel.

Nejintenzivněji se pokusy o vytvoření tohoto křížence zabývali ve 20. letech minulého století v Sovětském svazu po nástupu Josifa Stalina (1878–1952) k moci. Podle některých zdrojů to byl právě Stalin, kdo měl vydat příkaz k tomuto výzkumu, jehož úkolem bylo vytvořit supervojáka.

Tento tvor měl být vysoký asi 180 centimetrů s tělem pokrytým hustou srstí, aby nepotřeboval příliš mnoho oblečení. Další požadované vlastnosti z něj činily dokonalého vojáka. Neměl cítit bolest, ve věku tří let měl mít sílu dospělého muže, neměl být vybíravý v jídle a měl snášet i velmi tvrdé zacházení.

O realizaci tohoto plánu se pokusil Ilja Ivanovič Ivanov (1870–1932), který už měl za sebou řadu úspěchů ve výzkumném centru Askanija-Nova na Krymu, kde se mu vytrvalým křížením podařilo vytvořit zajícokrálíky, srnobýky, jelenobýky, zebrokoně.

V roce 1926 podnikl expedici do Guineje, kde provedl řadu experimentů, které zahrnovaly kromě opic, kdy oplodnil lidským semenem tři šimpanzí samice, i domorodé ženy. Není však doloženo, že by se mu podařilo nějakou ženu oplodnit opičím semenem.

Pokusy skončily naprostým selháním a stejně dopadly i jeho další pokusy po návratu do Sovětského svazu. Nakonec došla Stalinovi trpělivost a nechal Ivanova zatknout. V roce 1931 byl poslán na pět let do vyhnanství do Kazachstánu.

Už o rok později však umírá.