Jednu z nejkrutějších forem smrti představuje pohřbívání zaživa. Tato lahůdka je v historii vyhrazena různým druhům zločinců. Hlavně ženám.
Smrt v zemi náleží u Germánů a Gótů zbabělcům a zrádcům, Gótové a Frankové tento příšerný zážitek dopřávají lidem zneužívajícím děti.
Oblíbí si ho také merovejský král Chlodomer (asi 495–524) který v roce 524 přikazuje shodit burgundského vládce Sigismunda s jeho dvěma syny do studny a poté zasypat.
„Zaživa zahrabat,“ určí ve 13. století soudce trest pro ženu, která otrávila svého manžela. Středověk přisuzuje tento odchod ze světa hlavně ženám vražedkyním a travičkám. Vidět umírající ženu na provaze je tehdy nepřípustné.
Ve Francii první ženu pověsí až v roce 1449 a musí jí přivázat sukni k nohám, aby nikdo neviděl její intimní partie.
Oběti si kopou hrob
Karolinský zákoník, pocházející z roku 1530 doby vlády římskoněmeckého císaře Karla V. (1500‒1558), říká, že „pohřbení zaživa je vyhrazeno vrahům dětí.“ Jde o vůbec první kodifikaci trestního práva v německých zemích.
Pro odsouzence se stává velkým štěstím, když mu kat probije srdce špičatým kůlem. Tím se bojuje proti tomu, aby se mrtvý stal upírem. Nizozemci v 16. století zahrabávají do hlíny kacíře.
Rusové tak posílají na smrt travičky a vražedkyně až do doby vlády cara Petra Velikého (1672‒1725). Někde ale přetrvává udušení v hlíně velmi dlouho.
Nacisté tak trestají partyzány v době 2. světové války, Rudí Khmerové v době své hrůzovlády v 70. letech 20. století nechávají svoje oběti, aby si vykopaly hrob.
Skladatel má strach
Tafefobie znamená strach z toho, že vás pohřbí ve chvíli, kdy budete ještě žít. Případy lidí omylem pohřbených zaživa se v minulosti občas vyskytovaly. V roce 1772 proto vévoda Fridrich Meklenburský zavádí povinný třídenní odklad pohřbu ode úmrtí.
Přesto ještě v roce 1896 americký ředitel pohřební služby T. M. Montgomery tvrdí, že „téměř 2 % z těch, kteří byli exhumováni, byli pohřbeni pravděpodobně v bezvědomí.“ Podobné situace se bojí i hudební skladatel Fryderyk Chopin (1810‒1849), proto žádá, aby mu pozůstalí po smrti vyřízli srdce.
