Večer 3. dubna 1817. Na prahu ševcova domku v obci Almondsbury na jihozápadě Anglie nedaleko Bristolu se najednou objevuje podivná cizinka. Má tmavé oči a husté černé vlasy zahalené v turbanu.

Mluví řečí, které nikdo nerozumí a svými gesty poutá pozornost kolemjdoucích lidí.

Bezradná ševcova manželka neví, co s dívkou, která zatají i své jméno Mary Bakerová (1791– 1864). Ševcová se ji tedy nakonec rozhodne odvést k místnímu dozorci panu Hillovi, který má na starosti chudinu.

V letech po skončení napoleonských válek musí Hill zatýkat všechny žebráky a tuláky, protože za jejich činy stanovil zákon trest vězení nebo rovnou deportace v želízkách do Austrálie.

Ani on ale neví co dělat, a proto mladou ženu předá starostovi Samuelu Worallovi, který má řeckého otroka mluvícího několika jazyky. „Snad se s ní dohodne,“ myslí si a pustí problém z hlavy.

I starosta je ovšem zmatený a dívku pošle v doprovodu svých zaměstnanců do místního hostince.

Cestovatel pochopí neznámou řeč

„Anana“ vykřikne nadšeně Mary, když si všimne obrázku visícího na stěně hospody. Hostinská jí nabízí večeři, ale děvče odmítá a dává najevo, že by chtělo čaj. Ten potom pije při modlitbách, při nichž drží jednu ruku přes oči.

Paní Worrallová, manželka starosty, se snaží o dívce, která prozradila své jméno Caraboo, zjistit něco bližšího. Zdá se, že cizinka jeví zájem o kusy nábytku s čínskými znaky. Mohla by její vlastí být Čína?

Jenže má evropský vzhled…Když se nikomu nepodaří s dívkou domluvit, odvedou ji do nemocnice svatého Petra v Bristolu, kde ale nechce jíst ani spát na postelích. Navíc nikdo neumí rozluštit jazyk, který používá.

Teprve portugalský cestovatel Manuel Eynesso tvrdí, že chápe, o čem Caraboo mluví.

Podvod praskne

„Je princeznou z ostrova Javas v Indickém oceánu. Unesli ji piráti, kterým unikla skokem přes palubu v kanále v Bristolu a doplavala ke břehu,“ vypráví Eynesso její příběh.

Caraboo s chutí předvádí svoje výstřední chování, například zvláštní tance nebo plavání nahá v jezeře. Stále další a další lidé chtějí vidět exotickou princeznu mluvící záhadným jazykem a modlící se k bohu z korun stromů. Chtějí se také naučit jejímu jazyku.

Ukázky z něho proto pošlou napsané k prozkoumání přímo do Oxfordu. Popisů dívky jsou plné noviny a právě to se jí vymstí.

Přečte si je i jistá paní Neale, která má v Bristolu ubytovnu. „Bydlela u mne a moje dcery bavila tím, že je učila svůj vlastní vymyšlený jazyk,“ vysvětlí Worralovým a podvod okamžitě praskne.

Všichni se dozvědí, že tajemná Caraboo není nikdo jiný než Mary Bakerová, rozená Willcocksová, chudá dcera ševce z Witheridge, která se živila jako služka.

S císařem se nesetkala 

Jak zakrýt tu hroznou ostudu? „Pošlete ji do Ameriky,“ rozhodne paní Worralová a Mary ve společnosti tří dam, které na ni mají dohlížet, odplouvá 28. června 1817 do Philadelphie.

Tam ji opět oslavují jako princeznu Caraboo, jenže po několika měsících se po ní úplně ztrácejí stopy. V Londýně se znovu objevuje až v roce 1821, kdy se v New Bond Street předvádí znovu jako princezna, ale tentokrát neúspěšně.

Podle legend se údajně někdy v době, kdy zmizela z Anglie, setkala s francouzským císařem Napoleonem I. Bonapartem (1769 – 1821). Dokonce prý ho před jeho smrtí v roce 1821 navštívila ve vyhnanství na ostrově Svaté Heleny.

Jenže žádné historické prameny nic takového nepotvrzují. Mary později porodí v Anglii dceru, živí se prodáváním pijavic do bristolské nemocnice a dožije se úctyhodných 73 let.