Žena uslyší hrčení kočáru. Proti ní se ženou koně. Nestačí uskočit. S hrůzou se probírá z hypnózy. Prožila právě vzpomínku na své minulé vtělení? Většina odborníků se podobnému výkladu vzpírá.
Někdy však přicházejí s tvrzeními, která jsou snad ještě odvážnější než teorie minulých životů.
Ačkoliv se mnozí psychoterapeuti setkali s tím, že se jejich klienti v hypnóze zdánlivě rozpomínali na své minulé životy, mnozí z nich tvrdí, že tyto zážitky nemusí nutně znamenat, že teorie převtělování je pravdivá.
Podle jejich názoru lze pro zkušenosti z regresních terapií najít jiná a mnohem pravděpodobnější vysvětlení. Je však diskutabilní, nakolik jsou některá nabízená řešení doopravdy věrohodnější než hledání příčin fobií v minulých životech. S jakými tvrzeními odpůrci reinkarnační teorie přicházejí?
Kolektivní nevědomí
Někteří psychoterapeuti se odvolávají na slavného švýcarského psychiatra Carla Gustava Junga (1875 – 1965). Zakladatel analytické psychologie proslul zejména svou teorií archetypů (praobrazů), které se objevují v lidském nevědomí.
Jedná se například o archetyp otce a matky, archetyp hrdiny, moudrého starce aj. Psychiatr je přesvědčen o tom, že tyto praobrazy se nacházejí v takzvaném kolektivním nevědomí, které sdílí lidé po celém světě.
Prožitky z domnělých minulých životů tak lze podle stoupenců Junga vysvětlit právě existencí kolektivního nevědomí, díky němuž si lidská mysl může připomenout i události z dávné minulosti, aniž by jim byla osobně přítomna. Pravdivost Jungovy teorie však dosud nikdo spolehlivě neprokázal.
Fascinující myšlenka českého badatele
Ani Češi nezůstali pozadu v nacházení vysvětlení údajných zážitků z minulých životů. S pozoruhodnou myšlenkou přichází například léčitel Břetislav Kafka (1891 – 1967). Ten vše připisuje jevu zvanému protonace. O co se jedná?
Lidská mysl je podle Kafkova přesvědčení schopná do sebe otiskovat veškeré činy, myšlenky a domněnky, které se staly kdykoliv a kdekoliv na světě.
Přestože tato teorie zní jako poněkud přitažená za vlasy, podobné hypotézy formulují i někteří současní badatelé, například anglický parapsycholog Rupert Shaldrake (*1942).
Člověk je prý schopen se naladit na ozvěny minulosti a zážitky lidí, kteří již zemřeli. Znamená to, že po naší smrti tu po nás zůstane jakýsi energetický a myšlenkový otisk, který mohou citliví jedinci zachytit?
Obrazná řeč mysli
Také psychoterapeut Prokop Remeš (*1952) o reálnosti prožitku z minulých životů pochybuje. Proti reinkarnační teorii svědčí podle jeho názoru hned několik skutečností.
Například většina osob prožívá danou situaci z pohledu zevnitř i vně – jednou je přímým účastníkem děním a podruhé vše sleduje z odstupu.
Navíc se v naprosté většině případů v údajné vzpomínce na minulý život zračí problémy a konflikty, s nimiž se pacient potýká nyní. Možná jsou tedy údajné zážitky z minulého života jenom obrazným ztvárněním našich potíží a tužeb, jako tomu je například u snů.
Remeš navíc i přes značnou úspěšnost regresní terapie, která pracuje s údajnými vzpomínkami na minulý život, vidí v této metodě nebezpečí:
„Bohužel nejen já jsem se asi setkal s případy, kdy po nejrůznějších ,terapiích´ reinkarnační povahy skončili pacienti po takových sezeních na uzavřených psychiatrických odděleních s diagnózou akutní psychotické poruchy.“ Neměli bychom se tedy možného náhledu do předchozích vtělení raději vyvarovat?
