Někteří lidé jsou podivíni již od pohledu. Když jsou navíc až geniálně talentovaní, výstřednost je zaručena. Stejně jako u španělského malíře Salvadora Dalího.
To, že maloval svými zahnutými kníry, je v porovnání s jeho mírně řečeno zvláštními kousky vlastně nuda.
Těžko říct, nakolik je povaha katalánského génia Salvadora Dalího (1904–1989) čistě vrozeným charakterem a nakolik jde o promyšlený marketingový tah.
Umělcova mnohdy až přehnaná snaha na sebe neustále strhávat pozornost, totiž v konečném důsledku nese své ovoce. Jeho obrazy jdou na dračku.
Náhrada za bratra
Dalího excentrismus, který z něj udělal snad nejvýraznější uměleckou osobu minulého století, se začíná projevovat už v jeho útlém dětství. Rodiče, kteří chlapce zahrnují veškerou láskou a péčí, si s hochem užívají své.
Rozmazlují ho, protože o jednoho syna Salvadora už přišli. Dvouletý chlapec umírá téměř přesně devět měsíců před Dalího narozením. Salvador „číslo dva“ je ale pořádný výrostek.
Tak tupá matka!
„Pamatuji si na ten pocit, jak jsem se díval na své rodiče. Už ve třech letech jsem věděl, že nestojí za nic. Nechtěl jsem být dítětem takových nul. Hlavně matka mě uváděla naprosto v šílenství. Tak tupá, bože, tak tupá. Bez názoru, poslušná.
Chtěl jsem se jim jen mstít,“ vypráví k stáru Dalí o svých šokujících dětských myšlenkách, které jen dokazují, jaký je umělec narcis. Navíc svou mstu vykonává opravdu podlým způsobem!
Tajuplný ostrov pokladů
„Mé první roky byly poznamenány pravou freudovskou anomálií – s pronikavou radostí jsem zadržoval stolici.
Celý červený a se staženým zadkem jsem tancoval na jedné a druhé noze po celém domě a hledal jsem místo, kde bych mohl ten ‚poklad’ nečekaně odložit,“ vzpomíná malíř.
Jeho bobky tak rodiče nacházejí, kde se mu zrovna zachce – v zásuvce, v botě nebo třeba v cukřence.
Dobrou chuť!
To je však jen slabý odvar oproti Dalího „stravovacím návykům“. Když je mu pouhých pět let, najde téměř mrtvého netopýra, obaleného mravenci. Chlapec se nezdráhá do jeho tělíčka zakousnout a urvat si z něj téměř polovinu!
V budoucnu se malíř dokonce až příliš zajímá o nekrofilii, z té je však nakonec vyléčen.
Sex? Raději ne!
Už jako malý hoch Dalí běžně pózuje před zrcadlem v hermelínovém plášti a s korunou na hlavě a zastrkává si mezi stehna genitálie, aby jeho rozkrok vypadal víc žensky.
Navíc se až do 25 let, dokud nepozná svou celoživotní lásku a múzu Galu (1894–1982), vyhýbá sexu. Snad je to z části i kvůli nesmyslným řečem jeho otce. Ten Salvadora varuje, že pohlavní choroby se šíří vzduchem.
A tak, když jde Dalí s kamarády do nevěstince, k ženě, kterou si zaplatil, se nepřiblíží na méně než dva metry!
Chlapec s ňadry
Hovoří se o Dalího nevybouřených homosexuálních sklonech odrážejících se i ve vztahu k španělskému básníku Federiku Garcíovi Lorcovi (1898–1936), který se do Dalího zamiluje. Podle malíře však všechno končí pár polibky.
Jeho první tajemník Peter Moore prozrazuje víc:
„Ve skutečnosti chtěl Dalí chlapce s ňadry.“ Možná právě proto se po Dalího boku objevuje na přelomu 60. a 70. let zpěvačka Amanda Learová (*asi 1946) – nejznámější muž přeoperovaný na ženu.
