„Kéž bych tak mohl vidět, co dělá má rodina,“ pomyslí si inženýr Paul Nipkow a pohlédne z okna směrem, kde leží Polsko. Pomalu přivře oči… A rozsvícené berlínské lampy se mu skrze řasy začnou rozdělovat do řádků a bodů. „To je ono!“ probere se a tužka se mu rozeběhne po papíře.

Německý inženýr Paul Nipkow (1860–1940) už v lednu roku 1884 nese na berlínský patentní úřad svůj projekt, v němž píše:

„Zde popsaný přístroj má za účel učinit objekt, nalézající se na místě A, viditelný v libovolném místě B.“ Navrhuje rotující kotouč s otvory, který by rozložil snímaný obraz na body do řádků, jež by se bod po bodu zjevovaly na stínítku.

Třebaže svůj vynález nikdy nezrealizuje, zaujme jím řadu vědců a posune vývoj televize o velký kus dopředu.

Sousedům pije krev

Skotský farář John Logie Baird (1888–1946) vymetá jedno vetešnictví za druhým a z nakoupených věcí se snaží sestrojit první přístroj pro rozklad obrazu pomocí Nipkowa kotouče.

Dulce: Dobrota, které neodoláte Ta dobrota se jmenuje dulce de leche a možná už jste ji objevili v obchodech. Ale nepochybujte o tom, že doma připravená bude ještě lepší. Název je španělský a znamená jednoduše „mléčná sladkost“. Původ ovšem není úplně jednoznačný, o autorství této receptury se pře hned několik latinskoamerických zemí a k tomu Francie, kde se traduje,

panidomu.cz

&Beyond: Nezapomenutelné safari napříč východní Afrikou pro romantiky i dobrodruhy &Beyond, světově uznávaný lídr v oblasti luxusní ekoturistiky, představuje své rozmanité portfolio safari lodgů a kempů ve východní Africe. Jako lídr v oblasti zodpovědného cestovního ruchu organi

iluxus.cz

„Ano!“ zajásá v roce 1924, když se mu podaří přenést stínový obraz maltézského kříže z jedné místnosti do druhé. Sousedé pro něj nemají zrovna pochopení. „Takový podivín, jenom svými záblesky narušuje klid v domě,“ kritizují ho. Baird se nenechá odradit.

O dva roky později už předvádí londýnské královské společnosti svůj systém, takzvaný „televisor“.

Nástroj propagandy

Německo vycítí v televizi účinný nástroj propagandy.

„Jeden z nejodvážnějších lidských činů se dočkal realizace,“ pronáší ředitel vysílání Eugen Hadamovsky (1904–1945), když 22. března 1935 zahajuje oficiální televizní vysílání z Berlína, které však lidé mohou sledovat jen ve veřejných místnostech, kde jsou instalovány obrazovky.

Pátrání po nacistickém zlatě: Je ukryté pod hladinou německého jezera?

Nad vodou se převalují chuchvalce mlhy, ze kterých se náhle vynoří siluety několika člunů. Mají velmi podivnou posádku. Dobře živení, po zuby ozbrojení muži v černých uniformách a na straně druhé: zubožená těla oblečená v chatrných vězeňských hadrech. Co tato přízračná scéna znamená?   Je jaro roku 1945, druhá světová válka se chýlí ke konci. Jezero Stolpsee

Zajímavé články najdete také na epochalnisvet.cz

epochalnisvet.cz

A vzápětí dodá: „Nyní, v této hodině, povoláváme televizní vysílání, aby naplnilo svou největší a nejposvátnější misi: aby zasadilo obraz Führera nesmazatelně do všech německých srdcí!“

Davové šílenství

Po utichnutí válečné vřavy v roce 1945 lidé lační po televizích a kupují přijímače ve velkém. Zatímco v roce 1946 se v amerických domácnostech nachází celkem zhruba deset tisíc televizorů, na konci roku 1947 počet majitelů přijímačů stoupá na milion. A neodmyslitelnou součástí drtivé většiny domácností jsou dodnes.