Předchůdcem spodního prádla se stává bederní rouška, která se objevuje už ve starověku. Měla chránit před zvědavými pohledy, zimou nebo úrazem. Než ale kalhotky dostaly svoji dnešní podobu, trvalo to pěkně dlouho.

Dvěma krátkými sukýnkami schovanými pod oděvem se pyšní starověké Egypťanky. Předchůdce dnešních pánských slipů a trenýrek se objevovaly i ve starověkém Římě. Muži pod tuniku a tógu oblékají bederní roušku.

Jako vynalézavé se ukazují i dámy z věčného města. Vezmou látkový trojúhelník, dva cípy z delší strany svážou kolem pasu, ten třetí protáhnou mezi nohama a obratně zauzlují na břiše. Bez této pomůcky se neobejdou hlavně při sportu.

Spodky až k lýtkům

Ve středověku ale všechno vypadá úplně jinak. Pokusy o ochranu intimních míst nahrazuje dlouhá lněná košile ke kotníkům, která se nosí i na noc. Bohaté šlechtičny jich mají spoustu a nádherně zdobených.

Chudým musí stačit jedna jediná. Pánské spodky se objevují teprve ve 13. století. Dnešním slipům nebo trenkám se ale vůbec nepodobají, jsou dlouhé od pasu až k lýtkům a tam se zavazují.

Nohavičky s rozparkem

Skutečné dámské kalhotky se začínají používat až na počátku 19. století. Do té doby chodí ženy většinou bez spodního prádla. Módu spodních kalhotek u žen podporuje návrat sukní s krinolínami. Aby dámám nebyla pod sukněmi zima, objevují se takzvané dámské spodky, dvě samostatné nohavičky s rozparkem v rozkroku.

První kalhotky jsou ovšem dlouhé – minimálně ke kolenům, někdy až ke kotníkům. Dámy z lepší společnosti je mají běžně v šatníku zhruba od roku 1840, prosté holky se ale i teď většinou obejdou bez nich.

Způsobí poprask

Revoluci ve zkracování kalhotek udělá britská návrhářka Lucy Duff-Gordonová (1863–1935). Roku 1897 ukáže světu vlastní verzi spodního prádla, kde délku kalhot zkracuje. Znamená to velký poprask. Jejich dnešní délka a tvarování je ale výsledkem až vývoje v průběhu 20. století.