Petr I. má špatnou pověst. „Povolnost mladých černošských otrokyň si vynucuje násilím. Když ho z poddaných někdo neposlechne, sekne ho jezdeckým bičíkem,“ pomlouvají lidé portugalského prince. Leccos se doslechne i sám rakouský císař František I.
„Je tak mladá a nevinná. Mám ji poslat za takovým mužem?“ přemýšlí o osudu své dcery, Marie Leopoldiny (1797–1826), která si má vzít Petra I. (1798–1834), syna portugalského krále.
Flegmatický císař František I. (1768–1835) chvíli dokonce přemýšlí o tom, že by kancléři Klemensu Metternichovi, který vše zorganizoval, plánovaný sňatek rozmluvil. Provdat Leopoldinu za hrubce, který se neštítí fyzického násilí?!
Jenže nakonec u císaře zvítězí nechuť cokoli podniknout, a hlavně se s Metternichem dostat do konfliktu. Dceru nakonec obětuje. Leopoldina si budoucnost lakuje na růžovo. Všichni totiž před ní pečlivě tají Petrův pravý charakter.
Do Brazílie, kam portugalská královská rodina utekla před Napoleonem, se ona těší:
„Brazílie je nádherný, svěží kus nebe, požehnaná země… kromě toho všichni chválí královskou rodinu pro rozumné názory a vznešené vlastnosti…“ Její sestra Marie Louisa ale ví, že život má mnohdy k idylce daleko.
„Prosím Tě ve jménu naší sesterské lásky, nepředstavuj si budoucnost tak krásně,“ píše Leopoldině 9. října 1816.
Zamilovaná do obrazu
Oficiální žádost o ruku Leopoldina dostává v únoru 1817. Portugalský princ ale do Vídně nepřijede osobně, zastupuje ho markýz Marialva. Nevěsta dostane jenom Petrův portrét. Je nadšená, protože princ na něm je docela pohledný mladík.
Svatba proběhne 13. května 1817 v zastoupení v augustiniánském kostele ve Vídni. Tentokrát ženicha nahrazuje arcivévoda Karel (1771–1847), strýc Leopoldiny.
Na dlouhou cestu do Brazílie se 20letá nevěsta vydává 2. června 1817. Vyplouvá v srpnu z italského Livorna. K brazilským břehům přirazí její loď 5. listopadu 1817. Natěšená Leopoldina září. Konečně uvidí muže, o kterém snila spoustu týdnů!
Petr si při uvítání stoupne trochu stranou. Jeho životem už prošlo tolik žen, že si sotva dokáže poručit, aby se od této chvíle věnoval jenom jedné z nich. Světlovláska se zářivě modrýma očima se mu však líbí.
„Takovou ženu jsem ještě neměl!“ těší se na společné milostné radovánky. Dvojice si padne do oka a všechno vypadá idylicky…
Do postele s celou rodinou
Rio de Janeiro zažívá velkolepé uvítání vznešeného páru. V zámecké kapli probíhá oficiální svatební obřad. Manželské „ano“ vzbudí jásot davů. Následuje bohatá hostina. Pak arcivévodkyni odvedou do manželské ložnice.
„První noc jsem se svlékala spolu s manželem, přičemž mne obsluhovala královna a švagrová a prince král a švagr Miguel,“ referuje Leopoldina své sestře.
„Jsem spojena již dva dny se svým manželem, který není jen hezký, ale také dobrý a chápavý,“ píše otci i Marii Louise. Zdá se, že Petr je alespoň na počátku manželství jako vyměněný.
Se svojí ženou tráví spoustu času, dokonce jí hraje na hudební nástroje a zpívá písně. „Moje manželka výborně jezdí na koni,“ září spokojeností a podnikají spolu dlouhé vyjížďky. Jenže idylka netrvá dlouho. Na Leopoldinu čeká spousta nepříjemných překvapení.
Prvním signálem jsou nenápadné pohledy tanečnice Noémi Thierry, která čeká s Petrem dítě.
