Krvežíznivý výraz, páska přes oko, papoušek na rameni a dřevěná protéza místo nohy, tak nějak si piráta představuje snad úplně každý. Pravda je ovšem taková, že představu o pirátech máme hlavně z dobrodružných příběhů. Jejich skutečná podoba je přitom ještě zajímavější.

Svoboda místo utrpení a smrti

Myslíte si, že sloužit na obchodní plachetnici v 17. století byla opravdová romantika? Tak to byste byli dost nepříjemně překvapeni. Podmínky byly příšerné – tři z pěti mužů zemřeli během prvních dvou let své služby.

Kapitán měl absolutní moc a rozhodoval i o přídělech potravin, vyplácení mzdy a trestech. Není proto divu, že většina pirátů zběhla právě z obchodních lodí.

Demokracie pod černou vlajkou

Poměry na lodích korzárů a bukanýrů byly na svou dobu velmi vstřícné a moderní. V dobách, kdy na pevninách vládli monarchové, si tito vyděděnci volili kapitána nebo jej mohli sesadit.

Hlasovali o tom, kde zaútočí, měli štědrý systém rozdělování kořisti a tolerovali nejrůznější druhy vyznání i homosexualitu. Posádky si také sepisovaly ústavu, kde byly úmluvy řádně zakotveny.

Proti otrokářství na obchodních lodích to byl doslova ráj, i když dost nebezpečný.

Život opravdových psanců

Stát se pirátem totiž znamenalo v případě zajetí trest smrti. A porušení pirátské ústavy také nebylo nic příjemného. K mírnějším trestům třeba patřilo uříznutí nosu nebo ucha.

K nejtvrdším pak vysazení na pustém ostrově s puškou, několika kulemi, lahví vody a nádobkou se střelným prachem. Za jeden z nejtěžších přečinů pak piráti považovali okradení člena vlastní posádky.

Krvežízniví vrazi a zloději?

Pirátské legendy jsou plné zabíjení, mučení posádek a podobně. Je pravda, že střety se bez nelítostných bojů neobešly, ale rozhodně to nebylo tak horké. Krvavé boje vedli piráti hlavně mezi sebou, nebo s válečným loďstvem.

Co se týče obchodních lodí, hrála jim do karet početní převaha. Na obchodních plachetnicích sloužilo okolo 20 členů posádky, pirátské koráby pak byly obsazeny více než stovkou mužů. Šířit o sobě děsivé legendy se však korzárům hodilo. Naráželi na slabý odpor a snižovali tím riziko vlastního zranění či smrti.