Večerní idylku na terase naruší zvláštní mručení a šustění. K záludným zvukům se přidává ještě dupot. Manželský pár ustrašeně zvedá obočí v domnění, že se jedná o zloděje.

Štěkající labrador okamžitě vyráží na průzkum inkriminované oblasti, po několika vteřinách ale teskně skučí. Právě se poprvé setkal s ježkem!

Utkvělé představy drobného živočicha s bodlinami líčí jako mírumilovné zvíře, které na zádech nosí jablíčka a pije mléko. Na to ale zapomeňte, ježci jsou vyhlášení samotáři, jenž si nejvíce pochutnají na hmyzu!

Formace klubíčko

Anglické jméno, které je složeninou slov pro živý plot a prase, získává už koncem 15. století. Na podivné zvířátko totiž lze narazit hlavně ve křoví, jako bonus ještě vydává funivé zvuky a jeho čenich připomíná prasečí rypák.

Až v roce 1758 ho bezpečně popíše švédský biolog Carl Linné (1707–1778). V Čechách se nejdříve označuje slovem jež, to se později ustálí na zdrobnělinu ježek.

Pozornost poutá především svými bodlinami, jde o duté chloupky ztužené bílkovinou zvanou keratin, tu bychom našli například v lidských vlasech. Na rozdíl od dikobrazů ale ježkům ostny nevypadávají.

Jejich počet se však různí, například ježek západní, na kterého můžeme běžně narazit i v našich končinách, nosí na zádech až 8 tisíc spořádaně učesaných bodlinek!

Jeho východní kolega, který se občas potlouká i po Česku, disponuje stejným počtem, liší se však barvou a tím, že jeho ostnatá chlouba trčí všemi směry. Na zádech ještě chvíli zůstaneme, protože důležitou ježčí obrannou polohou je formace klubíčko.

Drobný všežravec v takové pozici umí strávit i několik minut a počká, než pomine nebezpečí. K tomu všemu dva velké zádové svaly zježí bodliny!

Pozor na mléko!

Noční dobrodruh vyráží ze své skrýše zpravidla po setmění. A svými výlety strčí do kapsy i trénované turisty, protože drobný savec naťape klidně i tři kiláky za noc! Problém není ani voda, ježci totiž platí za velmi dobré plavce.

Při nočních výletech loví, přestože jsou to všežravci, drtivou většinu jídelníčku tvoří hmyz. A to ku prospěchu všech milovníků zahrádek, protože ježci si často pochutnávají na řadě škůdců. Vedle toho nepohrdnou ani šnekem, menší žábou, bobulemi a kořínky.

Jablka, které si v řadě pohádek nosí na zádech, mu také chutnají, nicméně nejedná se o hlavní složku potravy. Pokud na ježka narazíte, můžete ho pohostit věcmi, které jsou bohaté na bílkoviny a zároveň obsahují málo tuku.

Zvládne třeba i maso, nos ale ohrne nad hovězím. Co se týče pitného režimu, stačí mu voda. Dobře mu ale neudělá mléko, protože ježci neumí laktózu zpracovat!

Až do korun stromů

Lov, kterým si roztomilý savec, obstarává potravu je velice neotřelý. Nepoužívá totiž vůbec zrak, na druhou stranu využívá dlouhý čenich a jemný sluch. Ježci tak většinou šmejdí po zahradě a vydávají zvuk připomínající mručení.

Pokud na nějakou dobrotu narazí, otestují své drobné, leč ostré zoubky! Při honbě za baštou šustí a dupou, a tak vytváří kravál, jenž láká celou řadu predátorů. Mezi nejobávanější patří výr velký a jezevec. Aby své nepřátele zmátl, využívá aromatické pachy.

Pokud na nějaký narazí, zcela určitě se v něm vyválí. V případě nebezpečí dokáží ježci rychle běhat, mezi další dovednosti patří třeba i šplh. Existují případy, kdy pichlavý roztomilouš překonal dvoumetrovou zeď!

Zároveň se může stát, že z kořisti se stává predátor, protože při lezení na stromy si pochutnává na ptačích vejcích.

Spát v zimě i létě

Po celý život platí, že ježci jsou mrzutí samotáři. Jedinou výjimku tvoří doba páření. Akt lásky sice mohou komplikovat bodliny, jenže i na to matka příroda myslela.

Po ojedinělých námluvách, kdy samec na samičku doráží, stáhne partnerka ostny, aby se její milovaný nepopíchal. Rozmnožování probíhá od května do října, ve zbývajícím čase byste totiž na ježky nenarazili, protože jsou v zimním spánku.

Když se ale páření podaří, na svět přichází malý ježečci. Ti jsou zprvu slepí a bez bodlin! Jenže první měsíce patří mezi nejkritičtější, umírá při nich až 70 % jedinců. Většina z nich uhyne během zimního spánku, do něhož se ježci ukládají koncem října.

Hbitě utlumí tělesné potřeby, z téměř 200 tepů za minutu zvládnou udělat pouhých pět úderů! Celou zimu nespí, může totiž nastat situace, kdy ježek dostane hlad a musí svou skrýš opustit.

V případe ježka ušatého, který obývá okolí Kaspického moře, může nastat estivace (letní spánek), děje se tak v létě při velkých vedrech.

Ježčí masakry

Mezi specifického predátora patří také člověk. Největší hrozbou pro ježky jsou automobily. Na třicetikilometrové úseku v Irsku uhynulo za dvouleté sledování na 135 pichlavých savců! I kvůli tomu jejich populace rapidně klesá.

Lidé si však některé druhy oblíbili jako domácí mazlíčky. Jenže ne všude s nimi pochodíte, například na Havaji či v Kalifornii je chov ježků zakázaný. Přestože se vám zvíře zdá jako roztomilé, na Novém Zélandu platí za obávaného škůdce.

Po umělém vysazení mu totiž chybí přirozený predátor. Podobná situace nastala také na Vnějších Hebridách, což jsou ostrovy severně od Skotska. V roce 2003 vláda zvolila krvavé řešení v podobě zabití až 700 ježků. Nakonec ale zasáhli zvířecí aktivisté a chycení ostnáči skončili na pevnině.

Ideální lék na horečku

Dalším důvodem ztenčujícího se počtu ježků jsou všemožné nemoci. Zvířata, která se zpravidla dožívají až 4 let, trpí například zápalem plic. Do toho všeho přidejme různé babské povídačky, které využívají ježky v alternativní medicíně.

Řada beduínů z Blízkého Východu věří, že ježčí maso platí na revmatismus a další onemocnění kloubů. V Maroku pro změnu doporučují na horečku vdechování kouře z ježčí kůže.

Zvednuté obočí také vyvolá v roce 1981 britský podnikatel, který nabízí brambůrky s příchutí ježčího masa. Inspekce ale nakonec zjistí, že se jedná o lživou reklamu. I přesto všechno ježek zůstává jedním z hlavních motivů podzimu. Otázka je ale jak dlouho…