Soudíme-li lidi podle bot, můžeme se dočkat nejednoho překvapení. Vezměte si třeba takové známé rčení: „Kouká mu sláma z bot.“ Majitel bot vystlaných senem však rozhodně není buran. Naopak.

Vyniká zdravým selským rozumem – vystýlka totiž dokonale izoluje jeho nohy proti zimě!

Jaký byl nejstarší materiál pro výrobu bot? Odpovíte-li kůže, mýlíte se. První boty na světě, nalezené v americkém státě Oregon nedaleko sopky sv. Heleny, pocházejí z doby kolem roku 10 000 př. n. l. a byly upletené z vláken pelyňkového lýčí.

Práce na jejich výrobě musela být velmi náročná a jejich životnost stěží odpovídala vynaloženému úsilí. Kůži lidé začnou používat mnohem později, až se jí naučí vydělávat. Nezpracovaná totiž obsahuje velké množství vody, a to se zrovna v zimě nemusí vyplatit. Obuv přimrzlá k nohám určitě není nic příjemného.

Pohorky pro pračlověka

Ötzi, jehož 5000 let stará mumie byla objevena v roce 1991 v Ötztalských Alpách na pomezí Rakouska a Itálie, si pěkně vykračoval po horách v dobře vypracovaných botách s podešví z medvědí kůže.

Nárt zakrýval kus jelenice, který přidržovaly pásky z teletiny. Nosnou část boty tvořily sítě z lipového lýčí, jehož jednotlivé prameny unesou až 50 kilogramů.

Provedené měření tepelně izolačních vlastností Ötziho „střevíčků“ vyplněných senem potvrzuje, že se s klidem mohly měřit s dnešní vysokohorskou turistickou obuví.

Hodnost podle špičky

Archeologické nálezy v Anglii nepřímo potvrzují, že vojenské boty římských legionářů dosahovaly v 5. století př. n. l. mimořádných kvalit. Jak jinak by v nich muži dokázali při válečných výpravách dojít tak daleko?

1500 kilometrů z Říma až k dnešnímu Londýnu není žádná hračka. Tzv. caligae jsou boty z propletených řemínků s volnou špičkou a patou, podešev zdobí cvočky.

Důstojnici římské armády se pak pyšnili „calcei“, uzavřenými botami ke kotníkům, nebo dokonce až na lýtka.