Řada firem vede urputné boje se svými konkurenty. Ale málokterá firma se ocitne v „opravdové“ válce. Pepsi Cola to zvládne hned dvakrát. Mediálně známé jsou „Cola wars“. Méně známý je její zásah do dějin Studené války.

Když skončí druhá světová válka, mír to světu nepřinese. Už o dva roky později je vztyčena nechvalně známá Železná opona a svět se rozdělí na půl. Sovětský svaz je mocný soupeř, a pokud jde o červené čudlíky, nevyplatí se podceňovat. Jen peníze na cokoliv jiného než ony čudlíky tak nějak schází.

Colové války

Ve stejné době ale na americké půdě zuří ještě druhá válka. Od roku 1931 totiž soupeří dvě největší firmy o prvenství na trhu.

Coca Cola má vždycky trochu navrch, Pepsi Cola i přes své dva bankroty dokáže přicházet s novými trendy a nápady, takže dokáže nečekaně překvapit. Jako v roce 1959, kdy se v Moskvě koná Americká národní výstava.

Protože Coca cola se odmítne výstavy účastnit, vedení Pepsi po této příležitosti sáhne všemi deseti. Generální ředitel Donald M. Kendall (1921–2020) totiž ví, že lepší reklamní akce se mu jen tak nepovede. A trefí se.

Na místě má připraveného fotografa a tak se mu podaří vyfotit s kelímkem oblíbeného nápoje se podaří vyfotit i generálního tajemníka KSSS Nikitu Chruščova (1894–1971). „Vždyť je to přeslazené,“ zamračí se, ale pro Sovětský svaz je už pozdě. Rusové si nápoj zamilují.

Rubl a dolar

Trvá několik let, než se povede dojednat dohodu na prodej licence a vybudování první stáčírny ve východním bloku. Zbývá dořešit poslední věc. „Jak nám budete platit?“ ptá se vedení firmy.

Sovětský svaz nemá přístup k cizím měnám a rubl zase nikde nechtějí. Trvá to jen nějako dobu, než sovětská strana přichází s geniálním řešením: „Vyměníme Pepsi za vodku!“ Nakonec si všichni plácnou.

V roce 1972 se Pepsi začíná nejenom prodávat, ale i vyrábět za železnou oponou a jde o první západní firmu, která na východní trh proniká!

Chceme víc!

Zatímco se vodka Stolichnaya stává nejprodávanějším alkoholem ve Spojených státech, Pepsi je na východě pořád málo. Dokonce ani Coca cola, když prohlédne, jak jí tahle příležitost uniká pod rukama, neuspěje. A to nabízí tři nápoje za cenu jednoho.

Východ prostě ujíždí na Pepsi. Do roku 1989 vzniká ve východním bloku více než dvacet továren. Jedna z nich je i v ČSSR, v areálu JZD Slušovice. A stále je to málo. Tak co s tím? SSSR se dohodne na rozšíření výroby. Je to kontrakt v hodnotě 3 miliard dolarů.

A to je právě ten zádrhel. „Nedokážeme vyrobit tolik vodky, abychom pokryli potřebu,“ přiznávají Rusové. Což je upřímně nejvíc šokující věc – v Rusku nedokáží vyrobit dost vodky! Nakonec ale k dohodě dojde.

To, čeho má SSSR nadbytek, je vojenský materiál. „Máme tu nějaké lodě a ponorky,“ zazní na jednání. Po prvotním šoku ale k dohodě dojde. „Je to 17 ponorek, jeden křižník, fregata, torpédoborec a několik ropných tankerů s plnou nádrží.“

Odzbrojení a vyzbrojení

Pepsi na dohodu kývne. Papírově se tak stává majitelem šestého nejsilnějšího loďstva na světě.

Když se Pentagon tváří dost neochotně, protože se vládním představitelům nelíbí představa, že by soukromá firma vlastnila vojenský materiál, přijde lakonická odpověď:

„Odzbrojujeme východní blok rychleji než Armáda spojených států!“ K faktickému předání ale nakonec nedojde, protože SSSR se rozpadne, a lodě skončí ve šrotu