Když se řeknou býčí zápasy, každý si okamžitě vybaví neohroženého toreadora a proti němu běžícího funícího býka.

Toreador se následně zavlní, zamává na býka rudou muletou, načež býčí zuřivost dosáhne maxima a rozběhne se směrem k toreadorovi s úmyslem nabrat ho na své mohutné rohy.

Proč býky dráždí červená?

Překvapivě se tak ale neděje kvůli rudé barvě. Býci jsou totiž ve skutečnosti barvoslepí! Proč potom na toreadory útočí? Za všechno můžou pohyby zápasníka a jeho máchání rudou muletou (ona typická rudá látka na dlouhé tyči), kterými býka donutí k útoku.

A proč je tedy látka červená? Při býčích zápasech se používá přibližně od 18. století a barva byla zvolena proto, aby na ní nebyla vidět býčí krev. Ve většině případů totiž zápasy končí smrtí zvířete.

Mají zvířata sny?

Pokud doma máte psa nebo kočku, možná jste už zaznamenali, že se během spánku hýbou a mívají svalové záškuby. Pravděpodobně se jim to děje, když sní. Vědci jsou totiž přesvědčeni, že zvířata, stejně jako lidé, sny mají.

Pozorováním spících zvířat a zkoumáním jejich mozkové aktivity navíc došli k závěrům, že je jejich spánek podobný tomu lidskému. Během spánku se jim tedy střídají fáze hlubokého spánku a tzv. REM fáze, při které se zdají sny.

Nejčastěji pak sní teplokrevná zvířata, jako jsou savci a ptáci. Zvířata, která loví, sní častěji než ta, která jsou lovena. Vědci se ovšem nemohou shodnout, proč zvířata vlastně sní.

Většina se přiklání k názoru, že během snů zpracovávají důležité části dne, aby se jim lépe uložily do paměti. Například krysy si během spánku přehrávají v hlavě trasu bludiště, kterou předchozí den procházely.

Přesto nemáme žádné informace o tom, jestli si své sny uvědomují a pamatují si je.

Proč jsou pokladničky nejčastěji ve tvaru prasátek?

Historie pokladniček se datuje mnoho staletí zpátky. Nádoby podobného významu používali už staří Řekové. Proč jsou nejčastěji ve tvaru prasátek, se s určitostí neví, ale existují různé důvody, které by to mohly vysvětlovat.

Podle jedné teorie dřív lidé vyráběli pokladničky z oranžové hlíny, zvané „pygg“. Během let se však význam slov změnil a z pygg se stalo pig neboli anglicky prase. Z hliněné nádoby se pak stalo prasátko.

Druhá verze naopak vysvětluje, že prasata mají v našich životech kulturní význam. Mnozí totiž považují prase za symbol štěstí, bohatství a prosperity. To se také výborně hodí pro pokladničku, do které se ukládají peníze.

Někteří dokonce zastávají názor, že s prasátkem jako pokladničkou se to má podobně jako se živým čuníkem. Protože pokladnička nemá jiný otvor než vhazovací, krmíte ji tak dlouho, dokud není plná, stejně jako živé prase.

A pak už zbývá prase/prasátko jen klepnout a můžeme se radovat z tučné výslužky.

Proč se v tenisu počítají čísla 15, 30, 40?

Tato tenisová čísla mají svůj původ v dobách dávno minulých. Jedná se spíš o legendu, protože ani tenisoví historikové si nejsou jisti pravdivostí této povídačky. Nic to však neubírá na její zajímavosti.

V dřívějších dobách se tenisové bodování zapisovalo pomocí hodin. Co bod, to posunutí hodinové ručičky o čtvrt hodiny. Počítalo se tedy 15, 30, 45 a 60, neboli výhra (hra, game). Jak ale došlo ke změně ze 45 na 40? Údajně z lenosti.

Jistý text ze 16. století se totiž zmiňuje o tom, že si francouzští studenti zkracovali anglické forty-five (45) na forty (40).

Jiné vysvětlení naopak hovoří o tom, že to byli tenisoví rozhodčí, kteří slovo začali zkracovat, aby se jim skóre vyslovovalo jednodušeji a rychleji.

Pohodlnost a jednoduchost znějí vcelku smysluplně, jak to ale bylo tenkrát doopravdy, se bohužel zřejmě nedozvíme.

Co lidé dřív jedli jako přílohu, když u nás ještě nerostly brambory?

Brambory objevili na svých cestách do Bolívie a Peru španělští dobyvatelé. Do Evropy je přivezli až v 16. století a dalších 100 let trvalo, než se rozšířily mezi prostý lid.

Přesto lidé nijak nestrádali a měli spoustu možností, které by nejeden výživový poradce ocenil také dnes. Jedním z nejstarších a nejrozšířenějších pokrmů byly jáhly, což je loupané proso.

Povařené nebo dušené se podávaly k masu, případně se jedly samotné, jen lehce omaštěné. Také se z nich dělaly koláče plněné ovocem s ořechy a slazené medem. Oblíbené byly také pokrmy z krup, což byla loupaná zrna ovsa, ječmene a pšenice.

Dále se podávala pohanka a špalda. Ještě v 19. století se jedla víc kaše než chleba. Velmi populární byl také hrách. A také nesmíme zapomenout na zelí, kapustu, mrkev a tuřín. Brambory na jídelníčku tenkrát opravdu nechyběly.

Důležité je ale zmínit, že dříve lidé jedli nejenom trochu jiná jídla, ale také v jiném množství. Obyčejní lidé měli nejčastěji ráno vydatnou snídani a pak až večeři kolem páté odpolední.

Skutečně funguje káva jako „životabudič“?

Spousta lidí si ráno jako první uvaří kávu, která je takříkajíc „postaví na nohy a udělá z nich lidi“. Všeobecně se tedy předpokládá, že pití kávy v člověku vyvolává pocit větší bdělosti a zlepšuje jeho výkonost.

Prostě ranní káva by nás měla pořádně probrat a rozhýbat, abychom zvládli nadcházející den. Jenže to je omyl, naše tělo se umí probrat samo. Dopomáhá mu k tomu kortizol neboli stresový hormon, který si přirozeně vytváří.

Pokud si tedy v době, kdy máme v těle kortizolu dostatek, dáme kávu, účinek kofeinu se nedostaví. Naopak si ještě utlumíme přirozenou stimulaci organismu. Proč tedy máme po kávě pocit vyššího množství energie?

Portugalští vědci provedli studii, při které lidem skenovali mozek, a zjistili, že se patrně jedná o placebo efekt. Samotný kofein nemá na tělo takový účinek jako káva sama.

Velkou část efektu pití kávy vyvolává totiž samotný kouřící šálek, jeho vůně a celý rituál popíjení.

Jak chodí astronauti na záchod?

Zatím co pro nás je cesta na záchod nebo do koupelny naprosto samozřejmým a jednoduchým úkonem, ve vesmíru už to tak jednoduché není. Jak to tedy astronauti dělají?

Můžeme si za příklad vybrat Mezinárodní vesmírnou stanici ISS, kde se astronauti nejčastěji vyskytují a která je pro jejich potřeby vybavena i z dlouhodobého hlediska.

Momentálně se zde vyskytují dvě toalety, z toho jedna v americké a druhá v ruské části stanice. V beztížném stavu si na ni samozřejmě nemůžou jen tak sednout a vykonat potřebu.

Z toho důvodu jsou součástí toalety hadice, které se musí přiložit na správné místo, přitlačit, a pomocí výkonného odsávání zachytí veškerou moč a případný pach.

V americké části, protože je třeba šetřit a nakládat se zdroji opatrně, následně pomocí filtrů a destilace přemění moč na pitnou vodu. A jak to dělají, když musí trávit několik hodin ve volném vesmíru, oblečeni do skafandrů? Pro tyto případy se hodí pleny pro dospělé.

Proč jsou některé silnice a cesty asfaltové a jiné dlážděné kostkami?

Prvně si musíme vysvětlit, jaké jsou výhody a nevýhody obou materiálů. Asfalt je příjemnější pro jízdu a tišší provoz ocení také lidé žijící podél silnic. Navíc se dobře čistí. Nevýhodou je, že má nízkou životnost.

K tomu je při jakékoliv opravě třeba asfalt vytrhat a později zalepit nevzhlednými záplatami, takže taková oprava čehokoliv pod povrchem zabere dlouhý čas. Kostky jsou naopak při projetí hlučnější a drncají, bývají také kluzké a špatně se čistí.

Jejich nespornou výhodou ale je, že se v případě oprav pod silnicí snadno odstraní a stejně snadno vrátí zpět, což dobu uzavření cesty může zkrátit až na pár hodin.

Obecně bychom ale mohli říct, že asfalt se častěji pokládá na více zatížené komunikace, kdežto kostky hlavně do pěších zón a historických částí měst. V posledních letech můžeme stále více pozorovat, že se kostky vracejí do míst, kde dřív původně byly.

Jedním z důvodů je atmosféra, kterou svou přítomností dokreslují. Dalším neméně důležitým důvodem je fakt, že v místech, kde leží asfaltové silnice, trpí okolní domy mnohem více vlhkem, protože voda se nemůže skrz asfalt vsakovat.