„Kde na to mám brát?! Já si na ty šašky z radnice došlápnu!“ Rozlícený muž vztekle šermuje rukama před strážníkovou tváří. Ten nevzrušeně sleduje šoférovo běsnění. Tenhle chlápek není první a jistě ani poslední, komu se nedaří novinku vydýchat. „To můžete. Ale teď zaplaťte nebo odjeďte,“ konstatuje klidně.

Chaos v ulicích amerického města Oklahoma City se v polovině 30. let minulého století jeví jako téměř neřešitelný problém. Zákazníci se přes parkující vozidla nemohou dostat k místním obchodům a těm klesají tržby.

Obchodníci se proto obrátí s prosbou o pomoc při řešení neúnosné situace na místního novináře a vydavatele jménem Carl Magee (1872-1946).

Zdroj příjmů

Ten vezme věci do svých rukou a vypíše soutěž pro studenty oklahomské univerzity. Jeden z návrhů pak zdokonalí do finální podoby parkovacích hodin, které si nechává patentovat.

Založí firmu Magee-Hale Park-O-Meter Company a začne s výrobou nového biče na nedisciplinované řidiče. První kusy jsou instalovány 16. července 1935 právě v Oklahoma City. Nový vynález vyvolá vlnu vášní.

Řidiči nechtějí vydávat z kapes peníze navíc, ale úřadům se parkovací hodiny náramně zamlouvají. Parkovné totiž putuje přímo do městských pokladen.

S tím krámem jděte do háje!

Ale automobilisté se jen tak nedají a dokonce jsou v některých případech úspěšní. V roce 1937 označí Nejvyšší soud státu Alabama parkovací hodiny v Birminghamu za nelegální nástroj městské pravomoci a nařídí je odstranit.

Tato vítězství jsou však ojedinělá a ve většině případů nezbývá, než aby se šoféři smířili s placením dalších poplatků, souvisejících s už tak nákladným provozem jejich automobilů.

Vynález k nezaplacení

Carl Magee zažívá žně. Parkovací hodiny si pořizuje stále více amerických měst a tak přibude také výrobců tohoto zařízení, protože každé parkovací místo je třeba osadit samostatnými hodinami.

Na počátku 40. let 20. století je v USA údajně okolo 140 tisíc kusů, do konce století se jejich počet mnohonásobně zvýší a to dokonce až na zhruba 5 milionů.

První mechanické parkovací hodiny fungují tak, že se po vhození mince buď samy natáhnou na určitý čas anebo je třeba udělat to ručně.

Nové vychytávky

Postupně procházejí řadou vylepšení, to první spočívá ve vzniku dvojitých parkovacích hodin, díky kterým lze obsloužit hned dvě parkovací místa najednou.

Během 60. let pak přibude k přístroji kovová ochrana okolo kasičky na mince, která ji chrání před nenechavýma rukama zlodějů. Později přidávají výrobci i fotoaparát, který zaznamená automobil po uplynutí zaplacené doby parkování.

V 80. letech už řidiči nepotřebují drobné, ale mohou zaplatit i bankovkami nebo platební kartou a později také prostřednictvím mobilních telefonů.

Kapka nostalgie

Dnes už jsou klasické parkovací hodiny výjimkou. Řidiči se setkávají s elektronickými automaty, které mají „na starosti“ více parkovacích míst najednou. První podobný automat vznikne už v 50. letech, ale více se rozšíří až v poslední dekádě minulého století.

Přesto jsou mechanické parkovací hodiny dlouho nostalgickou záležitostí, třeba New York se posledních exemplářů zbaví až v roce 2006. Do Evropy dorazí první parkovací hodiny v roce 1952. Tehdy jsou instalovány ve švýcarské Basileji a trvá jen 2 roky, než jsou první hodiny umístěny i v Německu v Duisburgu.

Ve Velké Británii se s nimi řidiči setkají v roce 1958 a jejich poslední kusy zmizí z Londýna až v roce 2010.