Dalším převratným vynálezem byl papír, který prý Čína tajila zbytku světa celých šest set let. Vynález papíru totiž pochází z Číny z 2. století našeho letopočtu a je připsán ministru orby císařského dvora panu Cchaj Lunovi.

Tento zdánlivě prostý materiál zásadně proměnil šíření vědomostí a informací po celém světě.

Od hliněných tabulek po papyrus: Touha po záznamu

Protože lidstvo odjakživa toužilo zaznamenat významné dějinné události, převratné myšlenky i poezii, psávalo se kdečím a na kdeco.

Zatímco v Mezopotámii to byly hliněné tabulky, odolné, ale těžké a nepraktické pro objemnější záznamy, o několik tisíciletí později se ve starověkém Egyptě začal používat papyrus. Ten se vyráběl lisováním nařezaných tenkých pásků rostliny Cyperus papyrus.

Díky svým vlastnostem – lehké, relativně snadno dostupné a s hladkým povrchem pro psaní – se v následujících stoletích rozšířil v celém Středomoří i na Středním východě.

Papyrus umožnil rozvoj rozsáhlejších knihoven a šíření literatury, náboženských textů a vědeckých pojednání.

Drahý pergamen, nebo levný papír?

Pro řecko-latinský svět však papyrus nebyl zrovna nejideálnějším materiálem. Vyráběl se v Egyptě, nabídka nestačila poptávce a jeho doprava do Evropy se pořádně prodražila, což omezovalo jeho masové využití. Ke slovu se tak postupně v 3. století n. l.

dostal vynález z maloasijského města Pergamonu, podle kterého dostal název – pergamen. Šlo o materiál, vyrobený z kůží ovcí, kůzlat nebo telat, který byl do 13. století nejčastěji používaným záznamovým médiem.

Pergamen byl sice mnohem odolnější a trvanlivější než papyrus, ale jeho výroba byla nákladná a časově náročná, což opět omezovalo dostupnost písemných záznamů pro široké vrstvy.

Vše se změnilo až s příchodem levnějšího papíru, který se začal vyrábět v Číně, přibližně okolo roku 105 našeho letopočtu.

Údajně na něj byly použity vlákna lýka a kůra morušovníků, bambusových výhonků, rýžové slámy a konopí, které se dlouhým máčením rozložily a pak byly rozmělněny. Kaše zředěná vodou se čerpala formou, která byla tvořena rámem s jemnou rohoží.

Získané listy se pak vylisovaly a sušily. Hotový papír se potom ještě klížil, aby byl odolnější vůči vlhkosti a aby se inkoust nerozpíjel.

Tato inovativní a efektivnější metoda výroby umožnila masovou produkci, která se nemohla rovnat nákladnosti papyru a pergamenu.

Ze Španělska až do Itálie: Cesta papíru na Západ

Ačkoli se Čína skutečně snažila, existenci papíru nemohla tajit věčně. Spolu s Koreou se o něm dověděli nejprve Japonci, ovšem snad až na počátku 7. století, což svědčí o pozvolném šíření této technologie.

Nicméně významným milníkem pro Západ bylo šíření papíru prostřednictvím Arabů. Západní sousedé Číny, Arabové, užívali papír již od 8. století a jejich prostřednictvím se s jeho výrobou seznámili i Evropané.

Arabové této doby vynikali učeností, zvláště v přírodních a exaktních vědách, a hráli klíčovou roli při přenosu vědomostí a technologií mezi Východem a Západem.

Jejich kultura a vzdělanost pronikly do křesťanského Středomoří a západní Evropy, zejména díky dobytí Pyrenejského poloostrova.

Na území ovládaném Araby, v jižním Španělsku, počali vyrábět papír v 11. století v Jativě, pozdějším San Felipe, což je považováno za jedno z prvních papírenských center v Evropě. Odtud pak se umění výroby papíru šířilo rychle do Francie, Itálie a Německa.

V Itálii se například v 13. století stalo město Fabriano významným centrem výroby papíru, kde se zdokonalovaly výrobní procesy, včetně použití vodních kol pro pohon mlýnů na zpracování buničiny a zavedení vodoznaků.

Tento postupný příchod papíru do Evropy znamenal revoluci v dostupnosti písemných informací a položil základy pro pozdější vynález knihtisku.

Papíru se u nás dařilo: České země a bílé řemeslo

V českých zemích je papír spojován s panováním Karla IV. (1316-1378) a se založením Univerzity Karlovy v roce 1348, což zvýšilo poptávku po psacím materiálu pro studium a administrativu.

Historicky doložena je papírna na Zbraslavi v roce 1499, ačkoli je pravděpodobné, že menší dílny existovaly i dříve. Bílému řemeslu, jak se papírnictví nazývalo, se na našem území dařilo, vždyť v 16. století zde fungovalo už 30 papíren.

Tyto papírny byly často zakládány u vodních toků, které poskytovaly nezbytnou energii pro pohon mlýnů a dostatek čisté vody pro proces výroby.

Rozmach tohoto oboru se nezastavil ani v pozdější době a plynule přešel v 19. století na strojní výrobu, která pak nahradila staré řemeslo. Industrializace přinesla obrovské zvýšení kapacity výroby papíru, snížení nákladů a dostupnost pro každého.

Dnes je papír neoddělitelnou součástí našeho každodenního života, ať už jde o knihy, noviny, obaly nebo hygienické potřeby, a stále hraje klíčovou roli v komunikaci a vzdělávání.

Vynález papíru představuje jeden z nejzásadnějších milníků v dějinách lidstva. Od svých skromných počátků v Číně urazil papír dlouhou cestu, aby se stal nepostradatelným médiem pro uchovávání a šíření informací.

Jeho dostupnost a relativní levnost umožnily masové rozšíření gramotnosti, vzdělání a obchodu, a položily tak základy moderní informační společnosti.