Ve světě zachránců ohrožených druhů došlo k úsměvnému paradoxu. Panda, samotný symbol ohrožených druhů, již není ohrožena. Špatně jsou teď na tom jiní.

„V druhé polovině 20. století se ochránci přírody soustředili na postup zvaný jednodruhová ochrana, při kterém byly finanční zdroje soustředěny na záchranu hrstky oblíbených zvířat, která přitahovala pozornost veřejnosti,“ vysvětluje Jason Gilchrist, ekolog z Edinburgh Napier University.

Pandy, tygři, sloni a gorily

Vedle pand se jednalo o ikonické tvory, jako jsou tygři, gorily, vlci či sloni. „Záměrem bylo použít tyto okázalé druhy k získání finančních prostředků, které by mohly stékat i k jiným zvířatům,“ dodává Gilschrist. Strategie více méně fungovala.

Od roku 2008 například Indie zdvojnásobila populaci divokých tygrů na svém území, zvyšuje se i počet horských goril ve střední Africe či populace vlků šedých, ovšem konečným cílem ochrany druhů by měla být záchrana biologické rozmanitosti a všech výhod, které poskytuje. V tomto úsilí svět selhal.

Málo přitažliví pro záchranu

Zatímco ochránci přírody zachraňovali pandy, došlo od roku 1970 k poklesu populací většiny hlavních živočišných skupin včetně ptáků, savců a ryb v průměru o 69 %. Nejhůře jsou pak na tom druhy bez přitažlivosti pro lidi.

Vyhynutí hrozí pětině krokodýlů a želv, v nebezpečí jsou i slávky a korály, přitom ty druhé nás chrání před záplavami a poskytují ukrýt rybám.

Navíc se ukazuje, že ani ochrana konkrétních velkých a vlivných druhů nemusí zlepšit situaci pro všechna ostatní zvířata, která s nimi tento prostor sdílí.

Jak ukazuje i případ s pandami, kvůli kterým se snížily populace sněžných leopardů (irbisů), vlku a dhoulů.

Chov v zoo není nástrojem ochrany druhu

Sporný je rovněž chov zvířat v zajetí, respektive v zoologických zahradách. Podle odborníků může druhu pomoci zotavit se, ale ne u všech jsou následné reintrodukční programy, tedy návrat těchto druhů do volné přírody, úspěšné.

Bývalý šéf WWF Marco Lambertini uvedl, že použití pand a tygrů k edukaci veřejnosti ohledně důležitosti péče o divokou přírodu byl nesmírně efektivní a pomohl WWF vyrůst v největší světovou ekologickou organizaci.

Uznává ale, že WWF mohl odvést lepší práci při propojování ochrany těchto druhů s ekosystémy, jejichž jsou součástí.