Truchlící žena s mrtvým dítětem v náručí, kůň v agónii, mrtvý voják z jehož zlomeného meče vyrůstá květina. Postavy křičí hrůzou a bolestí, která je stejně intenzivní i 80 let po namalování.

V roce 1937 si španělská vláda objednává u Pabla Picassa (1881–1973) obraz pro španělskou expozici světové výstavy moderního umění a techniky, která se má toho roku konat v Paříži. Původně má jít o kubistický obraz s tématem býčích zápasů.

Picasso však práci dlouho odkládá. Nedaří se mu najít správný impuls. Ten přichází nečekaně 26. dubna 1937 a s býčími zápasy nemá nic společného. Toho dne odpoledne totiž baskické město Guernika zasypou bomby z bombardérů německé Luftwaffe a italské Aviazione Legionaria, následovány kulometnou palbou a zápalnými bombami, které zkázu dokonají.

V troskách zůstává ležet na 300 mrtvých.

Vraz do něj šok, vypadne obraz

Zprávy doplněné fotografiemi zničeného města šokují svět. A otřesený Picasso se už 1. května dává ve svém pařížském ateliéru do práce. Maluje pouze v odstínech černobílé a během 35 dnů dokáže na obrovském plátně o rozměrech 349cm x 777cm doslova zhmotnit esenci válečné hrůzy.

Přesto obraz zpočátku příliš nadšení nebudí. Většina komentářů je negativních a někteří úředníci dokonce chtějí obraz nahradit „něčím lepším“. Nikdo totiž v tu chvíli netuší, jak prorocký obraz Picasso stvořil, což Evropě pomůže o pár let později pochopit šílenec Hitler.

Teprve poté si získává zaslouženou pozornost a stává se jedním z nejslavnějších obrazů v historii. Dílem, které každý rok přiláká do Muzea královny Sofie v Madridu přes 4 miliony návštěvníků.