Jde o hrdiny, kteří na konci první světové války stojí za vznikem samostatné ČSR. Řeč je o československých legionářích. Právě na nich ulpí podezření z rozkradení ruského carského pokladu. Je tohle obvinění oprávněné?

Několik vojáků v ruských uniformách přestřihuje drát a ochranné plomby na železničním vagonu. Vynášejí z něj bedny plné zlata. Poklad posledního ruského cara Mikuláše II. Alexandroviče (1868–1918) se během občanské války (1917–1922) stává vítanou kořistí.

11. ledna 1920 vnikne část ruské stráže do jednoho z vagonů se zlatem a ukradnou z něj 13 bedniček. Obohatili se na úkor carského zlata také českoslovenští legionáři?

Z ruky do ruky

Během chaosu, kdy proti sobě bojují levicové bolševické síly pod vedením Vladimira Lenina (1870–1924) a jejich demokratičtí odpůrci bělogvardějci, mění carský zlatý poklad několikrát ve vlaku své působiště.

Zpočátku ho mají pod kontrolou komunisté, kteří ho nechávají převézt z Petrohradu do Kazaně. To již z asi miliardy rublů ve zlatě zbývá pouhých 651 milionů.

V Kazani ho však nečekaným výpadem v srpnu 1918 ukořistí bělogvardějská ruská národní armáda, kterou podporují českoslovenští legionáři.

Ti sice postupně ustupují k Vladivostoku, ale zároveň se snaží vojensky podporovat protibolševické ruské armády – těch je v rozvráceném Rusku několik. Tehdy se do kontaktu s pokladem poprvé dostávají i českoslovenští vojáci.

Společně s Rusy ho hlídají během převozu na východ. Podle českého reportéra Stanislava Motla (*1952) šéf Vladivostockého oddělení banky Honkong-Shangai tvrdí, že mu legionáři prodali takové množství zlata, že zlaté cihly pokrývaly podlahu jeho kanceláře! Může být tato informace pravdivá?

Pod přísnou kontrolou

Žádná z předchozích informací není spolehlivě doložena. Proto i tvrzení o tom, že čeští vojáci přivážejí do vlasti obrovský zlatý nakradený majetek, který má být základem budoucí Legiobanky, jak se často tvrdí, příliš neobstojí.

Sibiřský vlak na jeho přesunech totiž provázejí vždy ruští účetní a komisaři, kteří si o zlatě i cestě vedou podrobné záznamy.

Pod samostatnou kontrolou legionářů tedy vlak v Rusku nikdy není a nakonec musí být v únoru 1920 předán do rukou vítězících bolševických oddílů v Irkutsku.

Předání se účastní členové smíšené rusko-československé komise, kteří konstatují, že kromě oněch Rusy ukradených 13 beden je celý a neporušen.

Z luxusu se neslevuje

Velká část carského pokladu je totiž rozkradena místními politiky. Nejvíce si z něj „uloupne“ admirál Alexandr Vasiljevič Kolčak (1874–1920) – protibolševicky zaměřený vládce omské oblasti, který si libuje v luxusu a nákupech zbraní.

V rozkrádání nezahálejí ani bolševičtí vládci. Z čeho však pocházel obrovský majetek legionářů čítající jak peníze, tak i zlato?

Příliš horké sousto?

„Z 90 procent je to z obchodních aktivit. Teď je to otázka legální a pololegální polohy, ale zlato z pokladu velkou úlohu nehrálo, spíš sloužilo pro obohacení jedinců,“ říká k této otázce český historik Ivan Savický (*1937).

Bohatství legionářů totiž vychází z jejich obchodních aktivit na Sibiři, snad i z černého kšeftování a menších krádeží. Carský poklad je pro tyto statečné muže totiž až příliš „horkým“ soustem, hlídaným (a rozkrádaným) především Rusy.