„Jeho otec Vratislav poslal jej do hradu jménem Budeč, aby ho tam cvičil v Žaltáři jistý kněz zvaný Učen,“ vypráví legenda Crescente fide o mládí knížete a budoucího světce Václava. Vzdělání synka považuje za nesmírně důležité.

Budečské hradiště, situované asi 17 kilometrů severozápadně od Prahy, mělo v době prvních Přemyslovců tvořit centrum vzdělanosti velkého významu. Mezi roky 895–905 tu kníže Spytihněv I. (kolem r. 875–915) zakládá rotundu svatého Petra.

Právě tady měl svatý Václav (asi 907–935) čerpat první vědomosti.

Osídlení mizí

I když kronikář Václav Hájek z Libočan (†1553) věnuje ve svém díle Budči velkou pozornost, pravda je zřejmě taková, že v pozdějších dobách už jde o zcela zapomenuté místo. Již ve 12. století o něm nejsou žádné písemné zmínky.

Z budečského návrší postupně mizí osídlení a nakonec zbydou jenom pozůstatky valů a kostel.

Vlastenci zkrachují

Několik staletí o hradišti není ani slyšet. Ve 40. letech 19. století ale jeho pověsti využije učitel Karel Slavoj Amerling (1807–1884), který na Novém Městě pražském zakládá českou průmyslovou školu Budeč.

Vlastenecká vzdělávací instituce brzy zkrachuje. Teprve po polovině 20. století si znovu vyslouží pozornost. V roce 1962 se budečské hradiště stává národní kulturní památkou.