Američtí vědci zkoumali zvyklosti týkající se spánku u populací, jejichž životní styl je blízký lovcům a sběračům z období paleolitu. Dospěli tím k závěru, že to tehdy nebylo se spánkem o nic lepší než dnes a že 8 hodin spánku denně je zbytečně moc. Jak dlouho tedy máme spát? Co nám hrozí při nedostatku, nebo naopak při nadbytku, spánku?
Spánek savců probíhá ve 2 odlišných režimech. Nazývají se REM (z anglického rapid eye movement, tedy „rychlé oční pohyby“) a NREM (non-REM) a během spánku se pravidelně střídají. Ve fázi REM je intenzita mozkové činnosti přibližně na stejné úrovni jako při bdělém stavu. Oči se pod zavřenými víčky rychle pohybují, svalové napětí téměř všech vůlí ovládaných svalů je minimální. Pro tuto fázi jsou příznačné i živé sny. Fáze NREM je charakterizována útlumem mozkové činnosti, tělesným klidem a uvolněním. Podle hloubky spánku se dělí na 4 stadia.
Spánek dospělého člověka obvykle začíná fází NREM (postupně se vystřídají všechna její čtyři stadia, od prvního do čtvrtého). Asi po 70 až 80 minutách se spící obvykle krátce vrací do třetího nebo druhého stadia, po nichž následuje první fáze REM. Ta trvá asi 5 až 10 minut. Celý cyklus (od začátku prvního stadia NREM do ukončení první fáze REM) je dlouhý asi 90–110 minut a během nočního spánku se zopakuje čtyřikrát až šestkrát.
Skupina amerických vědců z Kalifornské univerzity testovala tři skupiny domorodců (z Tanzanie, Namibie a Bolívie), jejichž každodenní náplní je lov a sběr. Ukázalo se, že tito lidé, přestože jako lidé v paleolitu žijí bez elektřiny, nechodí spát se soumrakem, ale zůstávají v průměru o 3 hodiny a 20 minut déle vzhůru. A i když v zimě spí nejméně o hodinu déle, přesto se průměrná doba jejich spánku pohybuje kolem 6 hodin a 15 minut.
8 hodin je nakonec příliš
Zjištěné výsledky mají tedy poměrně daleko k oněm 8 nebo 9 hodinám, o kterých lékaři tvrdí, že jsou pro lidské zdraví nezbytné. Je potřeba ještě dodat, že to, co totiž v minulosti lovcům a sběračům určovalo čas k uléhání a vstávání, nebylo sluneční světlo, ale spíš venkovní teplota. Vědci každopádně potvrdili, že se spánkem to dříve nebylo o nic lepší než dnes a že ani my 8 hodin v posteli trávit nepotřebujeme.
Ze stromů na zem
Když před necelými 2 000 000 let první lidé opustili stromy, kde spali, a začali uléhat na zem, začali také spát kratší dobu, zato lépe a hlouběji. Spánek ve větvích, jimiž pohyboval vítr a kde naši předkové mohli také být napadeni třeba hadem, byl velmi nepohodlný. Na zemi naopak mohl člověk strávit noc daleko komfortněji (samozřejmě za podmínky, že zůstal ve skupině okolo hořícího ohně, aby na něj nemohli zaútočit případní predátoři). Zkrácený spánek měl přitom příznivé účinky na vývoj mozku člověka a na paměť. Kratší noc navíc dávala prvním lidem mnohem více času na jiné aktivity, třeba na výrobu nástrojů nebo vyprávění příběhů.
Člověk je mezi primáty výjimkou
Vědečtí pracovníci z Kalifornské univerzity David Samson a Charles Nunn zase pozorovali dnešní primáty během spánku a zjistili, že doba spánku bývá přímo úměrná velikosti zvířete. Ovšem s jedinou výjimkou, a tou je člověk se svými 7 hodinami spánku denně. Dále je zajímavé, že my, lidé, trávíme asi 22 % spánku v REM fázi, což je mnohem déle, než je tomu u ostatních primátů.
Pozor na nemoci!
Co tedy dělat? Řešení se zdá být snadné – začněme spát 6 hodin denně! Vypadá to totiž, že tato doba by pro většinu z nás mohla být opravdu ideální. Lékaři totiž zjistili, že lidé, kteří dlouhodobě spí méně než 6 hodin denně, jsou více ohroženi kardiovaskulárními onemocněními, obezitou, vysokým krevním tlakem nebo cukrovkou. A naopak. Osoby, jež spí více než 10 hodin denně, mají podle odborníků obecně horší zdravotní profil než ti, kteří spí 7–8 hodin. Spánek delší než 8 hodin přitom zvyšuje riziko úmrtí na srdeční onemocnění až o 34 %. Navíc převládá názor, že potřeba dlouhého spánku ukazuje na skryté zdravotní problémy. Spáči také obvykle nemají dostatek času na cvičení, protože tráví příliš hodin v posteli.
